Kubelík, Hrůša a všichni ostatní

Rafael Kubelík

Smetana a Berlioz, Prokofjev a Janáček, Pešek a Bělohlávek, těremin a sitár… A Jakub Hrůša. To je jen několik klíčových slov z těch, která by zachytila hudbu znějící během víkendové Návštěvy na festivalu Pražské jaro. Vysílání stanice D dur zpřítomní některé programy letošního ročníku a připomene některé minulé. A s nimi také osobnosti, které neoddělitelně patří k festivalové historii.

Pražské jaro letos otvírají 12. května Mou vlastí Bamberští symfonikové - výborný orchestr, který vznikl v Bavorsku po odsunu československých Němců, těleso, které se hlásí k tomu, že má kořeny v německojazyčných orchestrech v Praze a asi i v dalších městech. Poprvé byli do Prahy pozváni v roce 1991 – předtím ne, asi si ještě pamatujeme, že sudetští Němci žijící v takzvaném západním Německu nebyli podle komunistické ideologie naši přátelé. Smetanovu Mou vlast po Praze zahrají ještě v Curychu, Innsbrucku, Hamburku, Amsterdamu a v Londýně. Mají ji také čerstvě na CD. To vše se svým českým šéfdirigentem Jakubem Hrůšou.

Během návštěvy zazní na stanici D dur dvě Hrůšovy nahrávky: Straussova Alpská symfonie s Českou filharmonií, to abychom si uvědomili, jak nádherně umí rozeznít programní hudbu; a ukázka z Koncertu pro sitár a orchestr Raviho Shankara s autorovou dcerou jako sólistkou – to abychom si uvědomili, jak Jakub Hrůša dirigoval SOČR na Pražském jaru před 15 lety coby čerstvý čtyřiadvacetiletý absolvent AMU.

Jakub Hrůša

Po druhé světové válce se Pražské jaro stalo úspěšným projektem. Začali se na něm setkávat umělci ze Západu a Východu, Praha nabízela krásné kulisy a nemalé hudební tradice. Rok 1948 však znamenal zpřetrhání slibně založených základů. První svobodné Pražské jaro se uskutečnilo zase až v roce 1990. Mou vlast tehdy dirigoval Rafael Kubelík, který byl jako šéf České filharmonie u založení festivalu, ale po Únorovém puči dal v roce 1948 přednost životu ve svobodě. Na odkaz Rafaela Kubelíka upozorníme ve vysílání jednak jeho nahrávkou Novákovy Jihočeské suity z počátku roku 1948, jednak nahrávkou jeho vlastní hudby – 3. smyčcového kvartetu. Že komponoval, se moc neví…

Pražské jaro bylo vždy přehlídkou zahraničního umění, ale současně platformou pro významné domácí umělce. Připomeneme to Sukovu Fantazií s Ivanem Ženatým, orchestrem FOK a Liborem Peškem, který figuruje i u nahrávky Sukovy Pragy s Královskou liverpoolskou filharmonií, prvním zahraničním orchestrem, který kdy na Pražském jaru hrál Mou vlast. Janáčkovou kantátou Amarus připomeneme příznivce české hudby Charlese Mackerrase a Ponchielliho Trubkovým koncertem hned dva laureáty soutěže Pražského jara společně a najednou - Giuliana Sommerhaldera a dirigenta Matthiase Foremnyho.

Z letošních interpretů to budou například Martina Janková s hráčkou na historický kladívkový klavír Barbarou Marií Willi, cembalista William Christie, který bude v Praze dirigovat svůj soubor Les Arts florissants netradičně v hudbě vídeňských klasiků, Karel Košárek jako interpret klavírní huby Bohuslava Martinů, a nebo Lukáš Vasilek jako sbormistr Pražského filharmonického sboru a Martinů Voices.

00513003.jpeg

Od Petra Ebena, který by se letos dožil devadesáti a stál také nějakou dobu v čele festivalu, necháme zaznít 2. varhanní koncert. Od Berlioze, jehož jubileum festival oslaví velkolepým Te Deum, jsme vybrali Smrt Kleopatry. Od Prokofjeva suitu z opery Láska ke třem pomerančům, kterou v premiéře chystá na 16. května Národní divadlo. Od Dvořáka zahrajeme Sedmou symfonii s Jiřím Bělohlávkem, dlouholetým prezidentem festivalu. Od Smetany zazní během víkendové návštěvy kantáta Česká píseň.

Těremin

Zbývá už jen klíčové slovo těremin. Jde o elektronický nástroj vynalezený před sto lety a dodnes vzbuzující úžas – je ovládán bezdotykově, pohybem paží, rukou a prstů. Na letošním Pražském jaru bude představen v několika dílech. Včetně Fantazie pro šest klasických nástrojů a těremin, kterou napsal v roce 1945 Bohuslav Martinů. A tu uslyšíme ve vysílání také.

ČRo D-dur, 11. a 12. 5. vždy od 8:00 do 12:00, s reprízou od půlnoci