Macbeth – Giuseppe Verdi dramatický a temný

Tato Shakespearova tragédie je jedním z největších lidských výtvorů... Pokud z toho nemůžeme udělat něco skvělého, aspoň se pokusme udělat něco neobvyklého.

Giuseppe Verdi v dopise libretistovi Francescu Marii Piavemu

Dramatické dílo Williama Shakespeara bylo pro Verdiho celoživotní tvůrčí inspirací a skladatelských záměrů z nichž v průběhu let realizoval tři; ve 34 letech zkomponoval Macbetha a po čtyřiceti letech plodné tvůrčí práce, v pokročilém věku, avšak v plné svěžesti, přidal coby 74 letý Otella a o šest let později v 80. letech Falstaffa. Lze jenom litovat, že skladatel nikdy nerealizoval svůj celoživotní záměr zhudebnit Shakespearovu tragédii Král Lear; v letech 1853-55 vznikla pouze dvě verze libreta na němž pracovali přední italští dramatikové Salvadore Cammarano a Antonio Somma. Ačkoliv myšlenka na zhudebnění Krále Leara provázela Verdiho po celý život, ještě po Falstaffovi se tímto námětem opět krátce zabýval, hudba k opeře však nikdy nebyla složena.

Verdiho Macbeth je skladatelovou první operou, v níž se naplno projevil jeho hudebně-dramatický instinkt a talent ve volbě námětu, dramatu plného velké vášnivě zničující ctižádosti a zločinnosti v němž není vůbec milostná zápletka, tedy něco velmi netypického pro italskou romantickou operu. Tomu odpovídá i Verdiho hudba jdoucí ve shodě s dějem, která je mnohem dramatičtější, zvukomalebnější i temnější, než jaká byla v italské operní tradici té doby běžná. Úspěch Macbetha při premiéře 14. března 1847 ve florentském Teatro della Pergola nebyl oproti předchozím Verdiho operám jednoznačný. Posluchače zaskočil temný děj opery i zvrácené charaktery hlavních postav, a tak přijetí Macbetha bylo nečekaně zdrženlivé. Nicméně Verdi byl přesvědčen o správném způsobu uchopení a zhudebnění Shakespearova dramatu a věřil, že časem publikum dozraje k pochopení této opery – a jak vidno nemýlil se…