Martin Opršál - když bicí hrají melodii
Návštěva u hráče na bicí nástroje, profesora v oboru melodických bicích nástrojů a komorní hry a vedoucího katedry bicích nástrojů brněnské JAMU Martina Opršála. Nyní on line.
Předposlední lednový víkend jsme s rozhlasovým mikrofonem opět vyrazili na cesty, konkrétně do Brna. Na návštěvu nás totiž pozval Martin Opršál, hráč na bicí nástroje a vedoucí katedry bicích nástrojů. Hostil nás v neobvyklých prostorách - ve třetím suterénu Hudební fakulty JAMU, kde jeho katedra sídlí. Martin Opršál nám představil své hudební nahrávky a oblíbené autory, ovšem pohovořil též o své kariéře interpreta a hudebního pedagoga.
Ve dvaceti letech jsem zažil dlouhý standing ovation v sále Berlínské filharmonie s Claudiem Abbadem za účasti světových pěvců. Byl to velký zážitek, na který nikdy nezapomenu. Zkušenost, jež mě nasměrovala a poznamenala na celý život.
Martin Opršál patří mezi české renomované interprety na melodické bicí nástroje v oblasti soudobé komorní hudby. Účinkuje sólově i v ansámblech a spolupracuje na řadě multižánrových projektů. U soudobých autorů iniciuje vznik nového repertoáru, který také úspěšně premiéruje. Působí jako profesor hry na melodické bicí nástroje a komorní hry a vedoucí katedry bicích nástrojů na JAMU v Brně. Vede interpretační kurzy a zasedá v porotách prestižních hudebních soutěží.
Náš hostitel se hudbě věnuje od útlého dětství. Na letovické lidové škole umění zkusil velkou škálu hudebních nástrojů. Nejprve začal hrát na klavír, později si přidal bicí nástroje, ovšem svůj talent prokázal i ve hře na trubku. Jeho hlavním nástrojem byl po dlouho dobu klavír, jehož hru chtěl také studovat na konzervatoři. Nakonec však zvítězily bicí nástroje a Martin Opršál úspěšně v roce 1982 vykonal talentové zkoušky na brněnskou konzervatoř. Přestože ve světě v té době v oboru bicích nástrojů vrcholil překotný rozvoj, v tehdejším Československu se vývoj tohoto odvětví příliš neposouval. Obor měl velký handicap ať už v oblasti repertoárové, interpretační, ale i technické. Opršál se přesto snažil stále zdokonalovat, pídil se po hudební literatuře, seznamoval se s melodickými bicími nástroji a sám začal studovat pro sebe zcela novou, čtyřpaličkovou techniku na marimbu. Což pro něj bylo do budoucna velkým přínosem.
Ještě v době svých konzervatorijních studií se Martin Opršál stal členem Státní filharmonie Brno a úspěšný byl také v konkurzech do Mezinárodního orchestru Gustava Mahlera a Orchestru Evropského společenství. S těmito tělesy absolvoval jarní a letní turné po největších evropských koncertních sálech a účinkoval na řadě významných festivalů. Jako velmi mladý zažil například dvacetiminutový standing ovation v sále Berlínské filharmonie s Claudiem Abbadem za účasti světových pěvců. Tehdy hráli například Schönbergovy Písně z Gurre anebo Mahlerovu třetí symfonii. Jak náš hostitel přiznává, tyto zážitky ho poznamenaly a formovaly celý jeho další umělecký vývoj.
V rámci těchto angažmá se Martin Opršál také seznámil se skladbou Ionizace Edgarda Varèse. Tehdy ho Orchestr mladých nastudoval v supervizi Claudia Abbada. Toto dílo odstartovalo rozvoj bicích nástrojů ve dvacátém století. Do té doby totiž tyto nástroje pouze doplňovaly orchestr nebo nesměle pronikaly do komorní hudby. Pro Martina Opršála to bylo zlomové setkání, jež mu otevřelo novou etapu, jak chápat bicí nástroje.
Po ukončení angažmá v mládežnických orchestrech nastoupil dvouletou vojenskou službu v Posádkové hudbě v Brně. Na toto období vzpomíná rád, považuje ho za velmi přínosné. Tehdy se totiž intenzivně věnoval studiu nových skladeb a pravidelně komunikoval se zahraničními kolegy, od nichž získával notový materiál a inspirativní impulzy z oblasti interpretačních technik. V rámci vojenské služby se setkával také se zajímavými osobnostmi z českého prostředí. Kapelník posádkové hudby Jiří Volf pro něj například zkomponoval skladbu pro sólo xylofon Cirkus Humberto.
V roce 1990 Martina Opršála oslovili s nabídkou spolupráce Dan Dlouhý a Adam Kubíček, kteří se tehdy rozhodli založit z bicí sekce brněnského souboru Art Inkognito nové uskupení s názvem DAMA DAMA. Martin Opršál jejich výzvu přijal. První vystoupení DAMA DAMA se uskutečnilo v Darmstadtu na mezinárodních kurzech pro soudobou hudbu a brzy poté se soubor stal vítězem mezinárodní soutěže vysokých uměleckých škol Twents coservatorium prijs ´91.
Této události předcházel další zásadní moment v kariéře Martina Opršála. Aby se mohl soubor této soutěže účastnit, museli být jeho členové studenty vysoké hudební školy. A tak se Opršál rozhodl zahájit svá vysokoškolská studia na brněnské JAMU. Později sice z DAMA DAMA odešel, přesto toto období považuje pro svou budoucí kariéru za zlomové.
Další zásadní etapou hudebního života bylo pro Opršála angažmá ve Státní filharmonii Brno, v níž působil více než dvacet let. Zde se setkával s významnými českými i zahraničními dirigenty či interprety a byl u vzniku výjimečných i nevšedních hudebních nahrávek. Velmi rád vzpomíná například na natáčení ve studiu Dukla, což bylo tehdejší studio Českého rozhlasu, kde s jazzovou legendou Joem Zawinulem, nahráli v roce 1996 symfonii Stories of the Danube. Martin Opršál se zde ujal partu marimby. S touto skladbou pak filharmonie vystoupila na různých festivalech a s úspěchem ji zahrála také v pražském Rudolfínu. Martin Opršál zavzpomínal na situaci při tomto koncertě, kdy zvukař omylem neuhlídal mikrofon, který začal vazbit, ovšem Zawinula tato skutečnost vůbec nevyhodila z konceptu a pohotově dokázal na tuto nepříjemnost improvizačně reagovat.
Přes všechny tyto památné události nakonec Martin Opršál filharmonii opustil a rozhodl se věnovat pedagogické kariéře. Toto jeho rozhodnutí tehdy mezi kolegy vyvolalo velký poprask, byl to totiž krok na svou dobu nezvyklý a nejistý. Zásadní moment nastal v roce 2003, kdy se tehdejší děkan JAMU rozhodl oddělit obor bicí nástroje od katedry dechových nástrojů. Martin Opršál se tehdy stal vedoucím první samostatné katedry bicích nástrojů na JAMU. Pod jeho vedením třída postupně získávala mezinárodní renomé. Hned na začátku své pedagogické kariéry Opršál navázal úzkou spolupráci se Staatliche Hochschule für Musik Stuttgart, která měla velmi dobrou třídu bicích nástrojů. Tam kdysi čerpal první informace, jak má vysokoškolský obor vypadat. S touto vysokou školou později řešil také studijní plány i hudební materiály.
Podle Martina Opršála je klíčem k úspěchu pro dobrý chod katedry, aby byla otevřena směrem ven. Své studenty naplno podporuje, snaží se jim radit, jak se vyrovnat se stresem, dělá jim supervizi a absolvuje s nimi jako pedagogický doprovod konkurzy i soutěže. Všechny tyto spletence věcí vytváří výslednou pozitivní atmosféru třídy. Opršál se intenzivně stará také o nástrojový a prostorový rozvoj katedry. Dnes katedra disponuje krásnými prostory a nástrojovým i notovým vybavením. Absolventi katedry působí na českých i zahraniční hudebních školách a v orchestrech.
Na půdě katedry vznikly díky Opršálovi také ansámbly, které se na hudební scéně velmi dobře etablovaly. Jedná se o soubory OK Percussion Duo a Percussion Ensemble JAMU. Obě tělesa uvádějí skladby soudobých autorů a často autory sami poptávají a premiérují jejich skladby. Specifikum Percussion Ensemble JAMU je, že se jeho členové stále proměňuji a mění se i jejich počet podle toho, kolik je zrovna na katedře studentů. Což považuje Opršál za užitečné, protože se tak udržuje stále v dobré provozní teplotě.
Vedle úspěšných souborů se brněnská katedra pyšní také renomovaným festivalem bicích nástrojů, který považuje sám Opršál za svou velkou srdcovou záležitost. První impulz přišel od studentky Kamily Pětrašové z hudební produkce JAMU v roce 2010. Její záměr se setkal s podporou vedení katedry, protože do té doby nebyla v českém prostředí žádná podobná platforma pro hráče na bicí nástroje. Smyslem festivalu se mělo stát zaměření akce na jedno místo ke zdokonalení úrovně celého studijního oboru. Koncepce festivalu je stejná od prvního ročníku. Absolvují ho studenti z Česka i Slovenska a nyní i studenti z jiných zahraničních škol. V rámci festivalu JAMU pořádá koncerty, premiéry, workshopy s osobnostmi z celého světa. Festival od začátku funguje jako bienále.
Vedle pedagogické činnosti je Martin Opršál stále aktivním hráčem na bicí nástroje. Kromě studentských ansámblů spolupracuje také s řadou dalších komorních souborů. Při naší návštěvě zavzpomínal hostitel například na spolupráci s pražským Orchestrem Berg. Konkrétně popsal zážitky z koncertu ve strašnickém krematoriu, kde Orchestr Berg zahrál skladbu Čtyři zpěvy k překročení prahu francouzského spektralisty Gérarda Griseyho. Záznam z této události tehdy pořídil Český rozhlas. Martin Opršál nám proto tuto skladbu také vybral k poslechu. A podobně vybíral i další nahrávky, které byly povětšinou spojeny s jeho konkrétní životní etapou nebo hudebním zážitkem. Během obou víkendových dopolední tak zazní například hudba Miloslava Kabeláče, Leoše Janáčka, Bély Bartóka, Pavla Zemka Nováka, Ondřeje Štochla, Edgarda Varèse, Richarda Kubernáta, Joe Zawinula anebo Johna Psathase.
Návštěva u Martina Opršála v prostorách katedry bicích nástrojů patřila k těm nejmilejším a co se výběru skladeb týče také k nejodvážnějším. Dvě dopoledne utekla jako voda. Opršálův hudební výběr byl náročný, přesto však nesmírně krásný. To nakonec můžete posoudit sami.
Návštěvu ze třetího suterénu Hudební fakulty JAMU poslouchejte kdykoli on line.
