Mučednice Theodora podle Händela

Čím častěji se setkáváme s genezí hudebních skladeb Georga Fridricha Händela, tím více žasneme. Jeho biografie je absolutním potvrzením sloganu „život je boj“. Dostal se do mlýna dějin království Velké Británie a to přímo v okamžiku zrodu hannoverské dynastie o které se dovídáme, že v Londýně nebyla příliš oblíbená. Však se ji také zastánci staré jakobitské dynastie snažili svrhnout, ale povstání vedené Karlem Eduardem Stuartem, známým jako Mladý pretendent, či Bonnie Prince Charlie, skočilo žalostně. Pro Stuartovce samozřejmě.

Za této situace, kdy katolickou Evropou schválený anglický král „de iure“ Karlův otec Jakub František Stuart žil v emigraci a v Londýně vládl Jiří I. Hannoverský, komponoval tam pro něj německý poitalštělý Händel cizácké opery. A stalo se, že marné povstání Karla Eduarda Stuarta, který vedl skotské horaly na Londýn, pomohlo Händelovi ke konečnému smíru s londýnskými aristokratickými protivníky. Třikrát přivedli jeho podnikání ke krachu, přičemž nakonec dostal Händel infarkt po kterém už téměř rezignoval. Ale ještě se vzchopil a napsal sled oratorií počínaje Saulem a Izraelem v Egyptě, která následovala Mesiáš, Samson, Joseph a jeho bratří. V roce 1744 napsal dokonce tři oratoria – Semele, Herkules a Belšazar. Všechna za stále stejné podvratné činnosti protivníků.

A pak se Händel chopil příležitosti a napsal v roce 1746 vlastenecké Příležitostné oratorium, kterým burcoval k boji proti povstalci Stuartovi. Angličané s ním zúčtovali v bitvě u Cullodenu pod vedením vévody z Cumberlandu a Händel oslavil vítězství oratoriem Juda Makabejský. Přidal ještě dvě vojenská oratoria Jozue a Alexander Balus. Teprve tehdy uznali opozičníci z řad aristokracie a veřejnosti Georga Friedricha Händela za svého národního skladatele, byť se stal Angličanem už v roce 1727.

Italské opery povznesly Händela k výšinám, slávě a bohatství, ale pak, podle rčení „všechna sláva polní tráva“, padl Maestro na dno. Vkus publika se pozměnil a nadšení pro italskou hudbu upadlo. Händel se po návratu z léčení mrtvice začal odklánět od opery, poté napsal už jen sedm titulů, a soustředil se na nový žánr, který sám pomohl vytvořit. Už v roce 1718 napsal oratorium Esther jako své první anglické oratorium, které v roce 1732 přepracoval z komorního dramatu do plné verze. Oratoria, dramatická díla na biblická témata zpívaná v angličtině, byla pro publikum srozumitelnější a mohla se hrát i v době, kdy se opery hrát nesměly.

V programu Od Claudia k Ludwigovi je zařazen výběr z oratoria Theodora, které Georg Friedrich Händel komponoval na anglické libreto od Thomase Morella. Ten nalezl předlohu nalezl v knize Roberta Boylea s titulem Umučení Theodory a Didyma, z roku 1687. Významný vědec a teolog Boyle vycházel z textu tragedie Theodora, panna a mučednice od Pierra Corneilla. Premiéru mělo oratorium v divadle Covent Garden 16. března 1750. Theodora byla šlechtična z Antiochie, která žila za vlády císaře Diokleciána.

Konvertovala ke křesťanství a byla umučena v roce 304 našeho letopočtu. V textu oratoria vydává římský guvernér Antiochie Venuse příkaz účastnit se na oslavách bohyní Venuše a Flóry. Římský voják Didymos, který tajně konvertoval ke křesťanství, riskuje svůj život, aby jí pomohl, a nakonec je spolu s ní popraven.

Händel napsal Theodoru v závěru svého tvorby a života. Bylo mu šedesát čtyři let když začal oratorium psát v červnu roku 1749. Poté napsal ještě dvě oratoria – Herkulova volba a Jefta a nakonec, kdy už téměř oslepl, upravil své rané dílo Triumf času a rozčarování pod titulem Triumf času a pravdy. Theodora je jediné Händelovo dramatické oratorium v ​​angličtině na křesťanské téma. 

Osud oratoria Theodora byl neveselý. Premiéra se u publika nesetkala s úspěchem a byla uvedena pouze třikrát. Jedním z důvodů byla nepochybně neúčast skladatelových mecenášů, kteří vystrašeni zemětřesením krátce před představením, odjeli z Londýna. Dalším důvodem mohl být námět pronásledování a mučednictví křesťanské světice, které mohlo překvapit londýnské publikum, přivyklé na starozákonní vyprávění v Händelových předchozích oratoriích. Ale pro samotného autora byla Theodora jedním z jeho nejoblíbenějších oratorií. Závěrečný refrén 2. dějství „Viděl krásného mladíka“ si považoval více než „Hallelujah“ v Mesiáši.

Vysíláme v pořadu Od Claudia k Ludwigovi v sobotu 30.5. kolem 18:30.