Hvězdy staré hudby

Giovanni Stefan Carbonelli, a jeho společníci v našem speciálu staré hudby, jsou tvářemi italské hudby, která obloudila kulturní dění západního světa. Nejeden panovník, vévoda, či hrabě importovali na svá sídla italské hudebníky. Dlužno říct, že šlo o potentáty nadané smyslem pro umění a někteří byli i aktivními hudebníky. Jednou z významných osobností šlechtické Anglie doby Händelovy byl John Manners, 3. vévoda z Rutlandu, nadán úřady a přízní královského dvora. Byl také velký sběratel obrazů a mezi šlechtickými současníky, neméně zdatnými galeristy, proslul slíděním po malých obrazech, které si obvyklá sám nakupoval. Měl samozřejmě i velká plátna proslulých mistrů, mezi nimi Raphaela, Tiziana, Veronesa, kterými rozšířil kolekci zděděnou po otci.

Stejnou aktivitu jevil i na poli hudby. Byl jedním ze zakladatelů společnosti Královská hudební akademie, kterou naplnil svými italskými operami Händel. A v jeho orchestru hrál Carbonelli, proslulý houslista, o jehož vzdělání toho moc nevíme. Vivaldi, v jehož orchestru hrával, pro něj napsal jeden ze svých houslových koncertů a John Manners ho angažoval do svého anglického projektu. Je pravděpodobné, že náš John byl nejen galerista a hudební impresário, ale také znalec vín, neboť Carbonelli se po čase vzdal hudebních aktivit a začal podnikat ve víně. Získal královské povolení a stal se oficiálním dodavatelem vín pro krále. Z hudebního odkazu  Carbonelliho ze  zachovalo jeho jediné dílo – sbírka 12 sonát pro housle a basso continuo. Šestá z nich je na programu speciálu.

Monopol italské hudby v západní Evropě vycházel už z renesančních podnětů, třeba z tvorby takové stylově zakladatelské osobnosti, kterou byl Orazio Vecchi, současník Monteverdiho. Byl vzdělán v benediktinském klášteře sv. Petra v Modeně, stal se duchovním a kapelníkem – nejdéle působil v tamní katedrále. Vecchi byl úspěšný skladatel světské i duchovní hudby. Proslul jako autor zábavné madrigalové komedie Amfiparnaso. Jedním z prvků této veselé hudby byla imitace hlasů zvířat a připomeňme, že stejným způsobem takto komponoval i náš Biber. Italové samozřejmě využívali také příběhy commedie dell´arte. Stejné postupy vložil Vecchi do sbírky madrigalů s titulem Il Convito musicale. Z této Hudební hostiny si soubor Ensemble Clément Janequin vybral tři madrigaly s výmluvnými názvy: Ó, zahradníku, Dlouhé potíže a Vyhoštění osla.

Legendární britsko-italský komponista Muzio Clementi se stal v Anglii veličinou. O jeho  hudebním vzdělání se dochovalo hojně informací a jeho talentu si nemohl nepovšimnout britský spisovatel a politik Peter Becford, činný v Dolní sněmovně Velké Británie a prominentní člen komunity lovců lišek. Za pobytu v Římě byl tak okouzlen talentem mladistvého Clementiho, že se zavázal pečovat o jeho další vzdělávání. Odvezl ho na své venkovské sídlo v Dorsetu, kde  Clementi cvičil prý denně osm hodin na cembalo a poté ještě bavil svého mecenáše hudbou. V roce 1770 ho  Becford představil veřejnosti a takto Clementi zahájil dráhu klavírního virtuosa. Poté se vydal se do Londýna, kde slavil úspěchy jako pianista, skladatel a dirigent orchestru  Královského divadla. Do anglické hudební kultury také implantoval severoitalský tanec monferrina z regionu Montferrat. Na programu speciálu jeho Dvanáct monferrinas op. 49. A protože Clementi se také zabýval výrobou klavírů, hrají se monferrinas na klavír značky Clementi and Company Londým 1822.           

Program Od Claudia k Ludwigovi uzavře reprezentativní opus italské renesanční tvorby. Jeho autorem je římský komponista Emilio de' Cavalieri, šlechtic, skladatel, varhaník, choreograf, tanečník, producent i diplomat. Byl také osobní hudebník Ferdinanda de' Medici ve Florencii. Cavalieri, příslušník římské skladatelské školy, byl tvůrcem rané monodie, neboť  nahradil polyfonní styl zpěvem, který se blížil přirozené lidské řeči. Jeho

Rappresentatione di Anima, et di Corpo je obvykle považována za první oratorium. Cavalieri skládal také pastorální skladby a na konci svého života napsal duchovní vokálně-instrumentální skladbu Lamentations Hieremiae Prophetae – Nářek proroka Jeremiáše, která je jedním z nejoriginálnějších sakrálních děl konce šestnáctého století. Poprvé v dějinách náboženské hudby Cavalieri použil stile rappresentativo neboli dramatickou monodii.