Na návštěvě u Hanuše Bartoně

Muzikantsky vyrovnaná osobnost – to je Hanuš Bartoň, u něhož se vzácně propojuje trojí přístup k hudební matérii: skladatelský, interpretační a pedagogický.

Hanuš Bartoň studoval skladbu a klavír na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění, na obou školách dnes sám vyučuje adepty skladby, zpěváky a hudebníky. Je jedním ze zakladatelů souboru MoEns, který se zaměřuje na soudobou hudbu, současně působí v souboru Ars cameralis, ten si buduje repertoár na vazbách mezi hudbou starou a novou. Z energií podobných souvislostí sytí Hanuš i svou vlastní tvorbu. Z ní ale žádnou skladbu pro poslech během našeho setkání nezařadil a nenechal se ani přemluvit – klobouk dolů před takovou skromností!

 Nechtěl se ani prezentovat jako interpret, nicméně skladby s klavírem, které nám nabízí k poslechu – sólové od Roberta Schumanna, Johannesa Brahmse nebo Alexandra Skrjabina, komorní od J. S. Bacha, Valentina Silvestrova nebo Nikolaje Medtnera – pěkně ilustrují jeho zájmy, priority i rozhled. A koneckonců i jeho filozofii: spřízněnost se Skrjabinem objevil už jako student, jeho hudbu hodně hrával v době, kdy ještě nepatřila do běžného repertoáru klavíristů. Dnes je tomu právě naopak.

Skrjabina hraje tolik lidí dobře, tak proč bych to dělal taky, když tady na mě čekají stohy soudobé hudby, která to potřebuje víc.

Mezi Hanušovy oblíbené skladatele patří Leoš Janáček, Miloslav Ištvan, Miloslav Kabeláč. Bedřicha Smetanu považuje za průkopníka hudebního modernismu, Svatopluka Havelku – jednoho ze svých pedagogů – za největšího českého skladatele druhé poloviny 20. století. V staré hudbě ho přitahuje spíše renesance než baroko, ale J. D. Zelenka nechybí. Novou hudbu zná Hanuš Bartoň – jako ten, kdo ji vytváří, šíří, popularizuje, produkuje – takříkajíc „zevnitř“, takže se během našeho setkání můžeme těšit i na skladby, které budou pro nejednoho posluchače možná objevem – jako hudba arménského skladatele Aveta Terterjana nebo litevské skladatelky Nomedy Valančiuté.

Původně jsme měli čas k vysílání našeho setkání s Hanušem Bartoněm naplánovaný na víkend, na který připadlo jeho životní jubileum (narodil se 16. května 1960) – koronakrize nám udělala trochu čáru přes rozpočet, takže s gratulací jsme přišli až v sobotu a v neděli 13. a 14. června.