Na návštěvě u pěvkyně Ireny Troupové
Návštěvu u pěvkyně Ireny Troupové vysílá stanice D-dur 6. a 7. prosince 8:00-12:00. Připravila Wanda Dobrovská.
Posluchači znají Irenu Troupovou jako interpretku zejména staré anebo naopak úplně nové hudby. Její repertoárový záběr je ale ve skutečnosti univerzální a stejně široký je její rozhled i po hudební literatuře přesahující její pěvecký obor. A anglický dirigent Andrew Parrott o ní prý řekl, že má v sobě oheň, zemi, vzduch i vodu: Irena Troupová.
Pochází z Českých Budějovic a v jednom rozhovoru prozradila, že jako malá na sebe nemyslela jako na zpěvačku. Zpívala sice ve sboru, ale také hrála na klavír a studovat šla hudební vědu na Karlovu univerzitu. Tady ale poznala jedinečný svět staré hudby a ten ji vtáhl do té míry, že se začala zpěvu věnovat profesionálně. Vroucně vzpomíná na svou učitelku zpěvu Terezii Blumovou, jejími dalšími pedagogy byli Jiří Kotouč v Praze a Maria Corelli v Berlíně. Jako členka legendárního souboru Musica antiqua Praha stála u počátků hnutí historicky poučené interpretace v Čechách.
Na přelomu tisíciletí žila šestnáct let v Berlíně a pravidelně vystupovala v koncertních řadách berlínské Státní opery a Berlínských symfoniků a spoluprací s mnoha soubory a dirigenty na pódiích napříč Evropou se zařadila mezi mezinárodně respektované sólisty ve svém oboru. Účinkovala například v basilejské inscenací Monteverdiho Orfea v nastudování Joshuy Rifkina, v salcuburské novodobé premiéře Biberova Arminia, v dílech M. A. Charpentiera, J. B. Lullyho, G. F. Händela, J. Myslivečka a dalších.
Od roku 2007 žije trvale v Praze a svými aktivitami výrazně spoluformuje podoby tuzemského hudebního života. Ke staré hudbě, jíž se věnuje ve společných projektech s Jaroslavem Tůmou, Barbarou M. Willi, Monikou Knoblochovu, Robertem Hugem, Vojtěchem Spurným nebo Markem Štrynclem, přibrala postupně i hudbu klasickou a romantickou a stala se vyhledávanou interpretkou děl autorů 20. a 21. století (Petra Ebena, Svatopluka Havelky). S Orchestrem Berg účinkovala v původní verzi oratoria Arthura Honeggera Král David, s klavíristou Janem Duškem představuje projekt Viktor Ullmann a jeho současníci.
Terezínští autoři jsou taková smutná škatulka – všichni by si zasloužili v koncertním provozu další život, protože to byli dobří skladatelé.
Má ráda Vivaldiho Jaro i Wagnerovy opery ("V berlínské Staatsoper jsem seděla jako přikovaná“) a také melodramy. „Mluvené slovo v hudbě mě baví, užívám si ho jako interpretka i jako posluchačka… Ostatně mluvení trénuji každý večer, když čtu své malé dceři.“ Naopak nemá ráda, když je hudba podbízivá. Nedokáže ale říct, co zpívá ze všeho nejraději - „vlastně všechno“ - ani co ze všeho nejraději poslouchá - "i metal si poslechnu". Muzikologická výbava se u ní nezapře, říká, že je pořád co objevovat, a její koncerty mívají jedinečný kontext. Loni například připravila spolu s varhanicí Jiřinou Marešovou program k 500. výročí reformace, znovuoživuje odkaz skladatele Norberta von Hannenheim. Vedle koncertní činnosti se věnuje i pedagogice – vyučuje starou hudbu na JAMU a Masarykově univerzitě v Brně a na kurzech v Čechách i v zahraničí.
Renesanční odrhovačky v podání King´s Singers – to je prostě nářez...
K metalu se na návštěvě u Ireny Troupové nedostaneme, ale k poslechu nám nabídla hudbu takřka všech epoch i stylů – od renesančních „odrhovaček“ přes barokní i romantickou operu nebo českou klasiku až po hudbu soudobou. A také speciality – jako zpěv synagogálního kantora nebo skladby vídeňského písničkáře Georga Kreislera. Vstupní branou k její oblíbené hudbě bývá často interpretační ztvárnění – čeká nás hudba v podání souborů Sequenzia, Sarband, Škampovo kvarteto, Musica Florea nebo Les Arts Florissants a sólistů jako hráč na violu ga gamba Petr Wagner (viola da gamba), klavíristé Moritz Ernst, András Schiff a Jaroslav Tůma nebo pěvkyně Waltraud Meier, Sigune von Osten a Brigita Šulcová. Z dvou nahrávek zazpívá i naše hostitelka.
Poslouchejte v sobotu a v neděli na stanici D-dur od 8:00 do 12:00 s reprízou po půlnoci.
