Na návštěvě u sbormistra a pedagoga Zdeňka Vimra
Zdeněk Vimr celý svůj profesní život věnoval Plzni – jako sbormistr České písně a Sboru opery Divadla J. K. Tyla se ale významně zapsal do sborového hnutí i za jejími hranicemi. O svém životě a svých hudebních zálibách bude s Iljou Šmídem hovořit na D-dur 17. a 18. září 08:00-12:00
Potkali jsme se před více než 50 lety při přijímacích zkouškách na obor čeština-hudební výchova na tehdejší plzeňské Pedagogické fakultě a stali jsme se přáteli na celý život. Naše profesní dráhy se po absolutoriu v roce 1975 sice rozešly, ale nikdy se zcela neoddělily a téměř v závěru našeho aktivního profesionálního života se jako by obloukem zase spojily, když jsem se v roce 2013 stal šéfem opery DJKT v Plzni a Zdeněk mým kolegou.
Jeho hudební aktivity byly po celý život koncentrovány do Plzně – zůstal na Pedagogické fakultě jako pedagog, získal vědeckou hodnost docenta a jeho oborem se stala hudba interpretovaná lidským hlasem, zpěv a zejména sbor. Kromě fakultních pedagogů, na něž Zdeněk vzpomíná s láskou a uznáním (patřil k nim např. Bohumil Dušek, Jaromír Klobouk, Vlasta Bokůvková, Jiří Štěpánek a další), byl naším největším hudebním guru Zdeněk Lukáš a jeho sbormistrovská činnost v komorním smíšeném sboru Česká píseň, který v roce 1954 založil (a musím neskromně podotknout, že z podnětu mého táty Miroslava Šmída, který tehdy Lukáše do plzeňského rozhlasu přijal). Zdeněk se stal členem sboru o něco dříve než já, a po vynuceném „odejití“ Lukáše z Plzně se stal jeho sbormistrem, aby pokračoval v Lukášově odkazu až do konce 80. let a posléze další čtvrtstoletí ve sboru Nová Česká píseň. Sbormistrem byl ovšem také na katedře PF, kde úspěšně vedl Ženský akademický sbor. A právě jeho stále se zvyšující sbormistrovská erudice jej po revoluci přivedla do čela plzeňského operního sboru, kde zůstal po celých 25 let a nastudoval na stovku inscenací.
Jeho vklad do českého sborového hnutí je nesmazatelný, byl členem různých poradních sborů a porot, na fakultě vychoval mnoho zpěváků a sbormistrů. K jeho hudebním láskám patří pochopitelně hudba vokální, ať již sborová či operní. A tak v pořadu vyslechneme sbory L. Janáčka, O. Máchy a samozřejmě Z. Lukáše, ale také 2. část Dvořákova Requiem, Janáčkovu Glagolskou mši či Händelova Mesiáše. Nechybí písně P. Ebena či B. Martinů, ale Zdeněk Vimr se přiznává i k láskám hudby orchestrální, jako je Smetanova Má vlast či Bachovy Braniborské koncerty. Vyprávění o tom, jak se stal ochráncem tvůrčího odkazu Zdeňka Lukáše nebo čím se liší práce operního sbormistra od koncertního, jsem zaznamenal v domově Zdeňka Vimra ve Šťáhlavech u Plzně, kde v domku, který kdysi postavil jeho táta, dnes žije se svou rodinou.
Prostřednictvím stanice D-dur se můžete této návštěvy plné hudby a zajímavého povídání zúčastnit na stanici D-dur i vy, a to 17. a 18. září dopoledne a v reprízách po půlnoci.