Návštěva u ředitele festivalu Lípa Musica Martina Prokeše
Při rychlosti, se kterou se u nás v posledním čase všechno mění, bude Lípa Musica brzy patřit k nejstarším mimopražským festivalům. Mnohé, které se zrodily z atmosféry devadesátých let, dávno zanikly. Česká kulturní politika přece jen vyžaduje značnou vytrvalost a odvahu. Na D-dur 6. a 7. září 8:00-12:00
Když Martin Prokeš na přelomu milénia zakládal v České Lípě festival duchovní hudby, byla to do značné míry sázka: uchytí se taková akce ve městě, kde byla kulturní, natož duchovní tradice spíš nenápadná? Nicméně nad všemi pochybami zvítězil kolektiv nadšených lidí, od počátku pro pořádání festivalu typický. Některé osobnosti se časem vyměnily, ale zápal a fandovství trvá. Dnes je Lípa Musica mezinárodní hudební festival, který dávno a dalece překročil hranice města.
Po celou dobu si drží několik úctyhodných charakteristik. Jednak neúnavně oživuje zapomenuté kouty severních Čech a saského příhraničí, a jednak se všemi silami snaží upřednostňovat kvalitu a obsah před marketinkovými tlaky a komerční výhodností. Z toho nejlepšího, co nabízí česká scéna především v klasické hudbě, se prakticky s ničím neminul a kompromisy, mířící pod vysokou uměleckou laťku, učinil v historii málokrát. S malým zjednodušením se dá říci, že jeho úroveň kdysi nastavila Schola Gregoriana Pragensis: Martin Prokeš byl dvě desetiletí jejím členem a koncert Scholy byl také prvním, kterým festival v době vzniku začínal. Stal se tak jakýmsi nepsaným referenčním vystoupením. Kvalitu, kterou Schola představovala (a představuje dodnes), má Lípa Musica ve vínku.
Martina Prokeše znám od jeho studentských časů a myslím, že k němu pokaždé patřila jistá bezelstnost. Ta s ním kupodivu prošla všemi lety a společenskými ději, zdaleka ne vždycky čistými, a pořád si ji drží. Ředitelé festivalů častěji mívají jinou povahu, řekl bych „lstivější“, někdy dokonce spíš mafiánskou. Pokud bychom si ale mysleli, že srdce na dlani v tomhle podnikání rozhodně nefunguje, Martin podle všeho tvoří výjimku: upřímnost a přímost mu otevírají dveře. Alespoň to tak působí.
Hudba, která provází naši Návštěvu, zlehka odráží historii festivalu. Na počátku samozřejmě Schola Gregoriana, ale pak taky Musica Florea – dnes renomovaný soubor, který kdysi založil na teplické konzervatoři Marek Štryncl, shodou okolností Martinův spolužák ze třídy. Dále se představí cembalista Jiří Havrlant, jeden z debutujících na letošním 24. ročníku, Nikol Bóková, jejímž autorským večerem letos festival zahajuje, Bela Adamova, která na něm vystoupí, a ovšem třeba i Jordi Savall, očekávaný host jednoho z libereckých koncertů. A abychom nezůstávali jen u „klasiky“, můžete si poslechnout herce Vladimíra Javorského – častého účinkujícího na festivalových komponovaných večerech – také v roli zpěváka.
