Návštěva u skladatele, sbormistra, dirigenta a pedagoga Petra Fialy

"Jsem správní ředitel a umělecký šéf Českého filharmonického sboru Brno už mnoho let. Výhodou této skutečnosti je, že se správní ředitel s tím uměleckým nikdy nepohádá!"

Petr Fiala je uznávaným českým umělcem. Jeho tvůrčí rozpětí je rozsáhlé. Vyniká jako skvělý sbormistr ale také jako dirigent. Jeho velkou devízou pro tyto obory je rovněž mimořádný kompoziční talent. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením propracoval mezi nejlepší smíšené evropské sbory. Jako správní ředitel, umělecký šéf a sbormistr vede toto těleso dodnes.

 Petr Fiala se narodil v hudbymilovné pelhřimovské rodině jako nejstarší z třinácti dětí. Doma se hudba pěstovala amatérsky zato však velmi intenzivně. Od dětství docházel do hudební školy, hrál na klavír a brzy i na varhany. První kompoziční krůčky Fiala podnikal už v době svých jihlavských gymnaziálních studií. Při gymnáziu už provozoval také sbormistrovskou i dirigentskou praxi. Vedl například chrámové sbory v Jihlavě. Není tedy divu, že jeho další studijní cesta vedla na konzervatoř do Brna, kde se věnoval hře na klavír, dirigování a skladbě. Jelikož měl za sebou už maturitu z Jihlavy, nemusel Fiala absolvovat celou škálu zdejších předmětů a tak zvládl studium za pouhé čtyři roky. Jeho další kroky směřovaly na Janáčkovu akademii múzických umění, kde se zdokonaloval v kompozici ve třídě Jana Kapra. Ten se také stal jeho zásadním životním přítelem i rádcem. Byl jeho nezapomenutelným profesorem, vzdělaným ve všech múzických oborech, v historii i v lingvistice. Jeho dalšími skladatelskými vzory byli v období studia například Honneger, Bartók, Prokofjev, Martinů a nakonec také i Janáček, k němuž si musel nejdříve hledat cestu.

Skladatel

Petr Fiala svou kompoziční činnost rozděluje na dva výrazné oblouky. Zásadní je pro něj tvorba vokální, která čítá téměř polovinu jeho tvorby. Komponoval však také instrumentální a komorní skladby, smyčcová kvarteta i netradiční komorní sestavy. Velká část těchto děl se váže k akordeonu. Jeho skladby jsou považovány v tomto oboru za vrcholné. Akordeon si Fiala vybral poté, co mu jeho kolega z konzervatoře, Jan Tesař, vysvětlil techniku hry na něj. Tak vznikla první skladba Toccata burletta a následovalo mnoho dalších.

Další kapitolou Fialovy kompoziční tvorby je dílo symfonické a vokálně symfonické. Je autorem tří symfonií, oratorií a kantát a dvou hudebně dramatických děl. Operu Kráska a zvíře podle hry Františka Hrubína komponoval Fiala v osmdesátých letech minulého století. Tehdy nemohla opera z politických důvodu zaznít a bohužel nebyla zrealizována dodnes.

Zásadní je pro Fialu rovněž tvorba duchovní. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století vyhlásil kardinál Tomášek program s názvem Desetiletí duchovní obnovy, během něhož byl každý rok zasvěcen jednomu českému světci. A tak i Petr Fiala každý rok zkomponoval jedno oratorium. V tomto uměleckém světě si nejvíce porozuměl s básnířkou, beletristkou a spisovatelkou Zuzanou Renčovou. Podle slov Petra Fialy jsou její texty geniální a mnohdy převyšují hudbu. Za příklad dává skladbu Píseň sestry Anežky a bratra Františka, v níž Renčová vytváří fiktivní, přesto překrásný rozhovor mezi oběma světci. Toto dílo považuje Petr Fiala za aktuální i v dnešní době. Podobných oratorií zkomponoval Petr Fiala mnoho, v různém obsazení a v různých nástrojových verzích.

Sbormistr a dirigent

Již během svých brněnských studií Petr Fiala navázal na svou sbormistrovskou a dirigentskou činnost z jihlavských gymnaziálních let, později v Letovicích založil dětský sbor. Poté působil jako sbormistr slovenského pěveckého sboru Kysuca a později se stal sbormistrem brněnského mužského sboru Foerster. Po své manželce brzy převzal také vedení dívčího sboru Amicitia. Fiala postupně dospěl ke šťastnému rozhodnutí oba sbory spojit a splnit si tak svůj sen a věnovat zpěvné Moravě vlastní profesionální sbor. Tento nový smíšený pěvecký sbor nesl nejprve název Amicitia – Foerster, brzy byl však přejmenován na Český filharmonický sbor Brno. První nastudovaná díla zazněla v kostele sv. Jakuba v Brně a tehdy se hrála a zpívala Mše D dur a Te Deum od Antonína Dvořáka.

Během více než třiceti let svého působení sbor spolupracoval s řadou významných hudebních těles i umělců a dirigentů. Podle slov Petra Fialy jich bylo mnoho a nerad by kohokoliv opomněl. Tak jen namátkou jmenoval takové osobnosti jakými byly např. Jiří Bělohlávek, Enoch zu Guttenberg, Nikolas Harnoncourt, Sir Charles Mackerras, Kurt Masur, Walter Weller a mnozí další.

Fialovým životním vzorem je britský dirigent Sir John Eliot Gardiner. Dodnes obdivuje jeho Monteverdi Choir a soubor English Baroque Soloists a Orchestre Révolutionnaire et Romantique. Fiala bohužel sice takové příležitosti ve svém životě neměl ale jeho umělecké vize ovšem byly stejné.

Petr Fialu charakterizuje jeho obrovský entuziazmus, píle a úcta k umění. Láska k hudbě je u něj absolutní. Důkazem pro toto tvrzení je jeho hudební výběr, který pro nás jako hostitel při naší návštěvě připravil. Vedle vlastních skladeb různých forem a obsazení nám nabídl hudbu Antonína Dvořáka, Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Schuberta ale také Leoše Janáčka, a to povětšinou ve vlastním hudebním nastudování.

Na stanici D-dur vysíláme 14. a 15. října od 8 do 12 hodin.