Od Karla IV. po Smetanu. Návštěva u Michala Medka
Poslední víkend před vánočními svátky jsme na návštěvě v pražském Rudolfinu u manažera a zpěváka Michala Medka. Ohlížíme se s ním za Rokem české hudby 2024 a nahlížíme do jeho diskotéky. Nacházíme tam a posloucháme s ním Smetanu a Martinů, Dvořáka s Janáčkem, Mahlera, Pucciniho a Wagnera i středověkou hudbu.
Michal Medek pracuje v Rudolfinu jako obchodní ředitel České filharmonie. Druhou nohou je na východě Čech ředitelem letního festivalu Smetanova Litomyšl a přes dvacet let je k tomu zpěvákem souboru Schola Gregoriana Pragensis. Jako hodně mladý byl navíc členem různých pěveckých sborů v Hradci Králové. I z tohoto výčtu je snad dostatečně zřejmé, že jeho výběr hudby pro vysílání stanice D dur může být – a také opravdu je – rozmanitý a zajímavý.
Jeho hudebním světem je gregoriánský chorál, ale stejně tak Smetanovy a Wagnerovy opery. Patří do něj Mozart i Puccini, Suk i Fauré, Dvořák i Mahler, Janáček i Martinů… Vzpomíná na to, jak se syn z rodiny, kde se poslouchal Karel Gott, dostal ke zpívání staré hudby, jak se budoucí učitel němčiny ocitl ve filharmonii, Hradečák v Praze a navíc ještě v Litomyšli.
Michal Medek se však například zamýšlí také nad tím, jestli do běžné definice české hudby patří i středověké umění, a pak i nad potřebností krásna a duchovnosti v lidském životě. A v jednom okamžiku dokonce improvizuje úvahu o úloze ňader v opeře. V mnoha romantických dílech se pořád někomu dmou. Je tomu tak u Smetany i u Wagnera a určitě by se našli i další skladatelé. Jestli to dnes někomu připadá legrační, neměl by zapomínat, že v romantické opeře přece jde o emoce. A kdyby někomu připadalo množství ňader zmiňovaných v libretech nepatřičné, tak ať si uvědomí, že se zdaleka nezpívá jen o dámské hrudi. Pohnutím se ňadra dmou v operách často i mužům.
V jednom okamžiku hostitel, ještě stále jen čtyřicátník, s trochu černým humorem poznamenává, že nabízí posluchačům stanice D dur z větší části hudbu figurující na seznamu pro jeho vlastní pohřební obřad.
A pokud se týká Roku české hudby, žertuje také. Popisuje ho v nadsázce a zjednodušeně řečeno asi takto: Pokud měli posluchači dojem, že je Smetany i dalších skladatelů všude kolem nich nějak hodně, tak byla naše mise úspěšná…
Sobota a neděle vždy 8:00-12:00, s reprízou o půlnoci
