Píseň lásky Roberta a Clary 

Ve městě Zwickau, na saské straně Krušných hor zvané Erzgebirgsvorland, se roku 1810 narodil Robert Schumann, jeden z největších představitelů romantické hudby. V jeho rodném domě na náměstí Hauptmarkt, kde provozoval jeho otec knihkupectví a nakladatelství, bylo v roce 1956 otevřeno muzeum skladatele. Robert nebyl zázračným hudebním dítětem, ale brzy se začal učit hrát na klavír u Johanna Gottfrieda Kuntsche a pokoušel se komponovat. Když mu bylo 16 let zemřel mu otec a Robert o dva roky později začal studovat práva v Lipsku a Heidelbergu. V Lipsku poznal vyhlášeného učitele klavíru Friedricha Wiecka, jehož nejlepší žačkou byla jeho dcera Clara. Robert, oslněn uměním Paganiniho, zatoužil být nejlepším klavíristou světa a stal se jeho žákem.   

V domě Friedricha Wiecka čekal na Roberta osud v osobě Clary. Stali se milenci, když jí bylo 16 a navzdory otci Wieckovi se s pomocí soudu vzali den před jejími jednadvaceti lety, kdy dosáhla plnoletostí. Robert Schumann se ale nestal klavíristou, v jednatřiceti letech mu ochrnula celá pravá ruka. Vzdal se kariéry virtuosa a stal se plným povoláním komponistou. A vedle toho také žurnalistou. Založil Nové hudební noviny v nichž propagoval romantismus a jeho mladé umělce. Založil také kruh mládenců s názvem Davidsbündler. V novinách i ve spolku došly naplnění jeho dvě povahové stránky. Pod jménem Florestan vystupoval vášnivý pól jeho osobnosti a pod jménem Eusebius do nitra zahleděný Schumann.

Tyto dvě stránky měly hlubší podstatu a dovedly Schumanna k předčasnému skonu. V jeho rodině byly přítomny sklony k duševním nemoci. Sestra Emilie spáchala sebevraždu v roce 1825, rok poté zemřel jeho otec August stižen „nervovou poruchou“ závratěmi. A Robertův syn Ludwig strávil posledních 30 let svého  život v ústavu na zámku Colditz. Robert Schumann po většinu svého dospělého života prožíval záchvaty těžkých depresí a duševních krizí s bludy a sebevražednými myšlenkami. Zejména v roce 1833 a pak začátkem roku 1843. Duševní labilita vedla k ukončení angažmá v Düsseldorfu, kde rezignoval na funkci hudebního ředitele.

V únoru 1854 se jeho zdraví opět zhoršilo. 27. února se vrhl do Rýna a po zachránění byl na vlastní žádost, dne 4. března téhož roku, přijat do soukromého ústavu v Endenichu u Bonnu. Zemřel tam po více než dvou letech 29. července 1856. Schumannův stav studují psychiatři od jeho hospitalizace v roce 1854 dodnes. V průběhu let mu byla na dálku diagnostikovány syfilis, schizofrenie, bipolární porucha a poruchy osobnosti, ale výsledky si vzájemně odporují. Rokování o tom, čím trpěl a jak to ovlivnilo jeho hudbu, stále pokračuje.

Robert Schumann napsal řadu děl pro různé nástroje, formy a žánry hudby. Zanechal 147 skladeb s opusovými čísly a 27 bez opusových čísel. Výběr z nich je zařazen do pořadu Návštěva u Roberta a Clary Schumannových.

Devět let  po Robertu Schumannovi se v Lipsku narodila Clara Wiecková, ve své době nejlepší klavíristka Evropy. Schumann ji poprvé spatřil 31. března 1828. Clara oficiálně debutovala 28. října 1828 Gewandhausu ve věku devíti let. Její matka, slavná lipská zpěvačka Mariane se s manželem Friedrichem rozvedla roku 1825 kvůli aféře mezi ní a Adolphem Bargielem. Clara zůstala se sourozenci se svým otcem, zatímco Mariane a Bargiel se přestěhovali do Berlína. Na klavír ji nejprve začala učit  matka, pak jí otec plánoval kariéru a život do nejmenších detailů a vychoval ze zázračného hudebního dítěte dokonalou virtuosku.

Od září 1831 do dubna 1832 Clara cestovala s otcem po evropských městech na cestě do Paříže. Ve Výmaru uchvátila  Goetha, v  Paříži hrála s Paganinim. Ve Vídni hrála poprvé roku 1837 ve svých 18ti letech. Uchvátila publikum, slavné hudebníky i kritiky. Dne 15. března byla rakouskou císařskou rodinou jmenována „Královskou a císařskou rakouskou komorní virtuoskou“.

Clara a Robert Schumannovi se vzali v kostele v Schönefeldu u Lipska 12. září 1840. Měli spolu osm dětí. Clara významně přispívala svými  koncerty k obživě rodiny a po skonu Roberta se neprovdala a stále koncertovala a propagovala skladby svého manžela. Našla velkou oporu v rodinném příteli Johannesu Brahmsovi. Svůj poslední veřejný koncert odehrála ve Frankfurtu 12. března 1891 a tehdy hrála Brahmsovy Variace na Haydnovo téma ve verzi pro dva klavíry s Jamesem Kwastem.

V roce 1878 byla Clara Schumannová jmenována první učitelkou hry na klavír v nové konzervatoři doktora Josepha Hocha ve Frankfurtu. Učila do roku 1892 a významně přispěla ke zlepšení moderní techniky hry na klavír. Clara Schumannová zemřela 20. května 1896. Byla pohřbena na Starém hřbitově v Bonnu, jak si přála, vedle svého manžela.