Salieriho politicky nevhodná opera Kublaj, velký chán tatarský

Když roku 1786 začal Antonio Salieri po pařížských úspěších opery Tarare komponovat ve Vídni svůj další operní kus, jistě netušil, že toto dílo za jeho života, ale ještě i dlouho po něm, hned tak nespatří světla ramp. Nová opera, dramma eroicomico (hrdinsko-komické drama), měla velkolepý název: Cublai, gran Kan de´ Tartari – Kublaj, velký chán tatarský. Libreto napsal skladatelův osvědčený básník Giovanni Battista Casti podle epizody z jedenáctého zpěvu své Tatarské poemy líčící v nelichotivých barvách poměry na ruském carském dvoře.  O dva roky později, kdy Salieri operu dokončil a mělo se schylovat k uvedení, došlo k závažné události. Habsburská monarchie, coby spojenec carského Ruska, byla od podzimu 1787 vtažena do válečného konfliktu s Tureckem.

I při sebevětší toleranci, kterou habsburský císař Josef II. oplýval, neměl Salieri v roce 1788 nejmenší šanci na provedení své opery s podobným námětem. A to i přesto, že byl dvorním skladatelem a kapelníkem, evropsky proslulým operním autorem a patřil k císařovým oblíbeným hudebníkům. Rakouský císař Josef II. poté, co po mnoha peripetiích konečně uzavřel spojenectví s ruskou carevnou Kateřinou II., nemohl riskovat, že ji rozzlobí Salieriho opera. Děj opery byl sice zasazený do Číny, ale ve skutečnosti líčil drsné poměry na ruském carském dvoře za vlády Petra Velikého a na svoji dobu byl natolik satiricko-politicko-kritický, že císař Josef II. nedoporučil, respektive zakázal její uvedení (např. Kublajchán v opeře nařídí svým poddaným ostříhat si vousy, což byla až příliš jasná narážka na tentýž akt násilí, který car Petr Veliký kdysi vnutil mužům svého národa). Je zřejmě velmi pravděpodobné, že ruská carevna Kateřina II. (byť původem německá princezna Sofie Friederika Augusta von Anhalt-Zerbst-Dornburg, luteránka, která konvertovala k pravoslaví) by se takovou ostrou kritikou svého velkého předchůdce (ve smyslu panovnické posloupnosti) a mnoha dalšími politickými narážkami jistě příliš nepobavila…

Prvního divadelního uvedení se Salieriho opera Kublaj, velký chán tatarský dočkala až po 210 letech v létě roku 1998, v německém překladu, ve Stadttheateru ve Würzburgu. Záhy pak následovaly první studiové nahrávky některých hudebních čísel a v roce 2024 opera zazněla v italském originálu a v nezkrácené verzi ve vídeňském Theater an der Wien; v témže roce, v červenci 2024 ve francouzském Studiu de la Seine Musicale, Boulogne-Billancourt, vznikla i první studiová nahrávka celé opery v nastudování francouzského dirigenta a specialisty na historicky poučenou interpretaci Christopha Rousseta, která také na stanici Český rozhlas D-dur zazní.

Autor: Libor Dřevikovský