Lazebník sevillský, ale od někoho jiného

23. února roku 1775 měla v pařížském divadle Comédie-Françaisev Tuileries premiéru divadelní hra Le Barbier de Séville ou la Précaution inutile (Lazebník ze Sevilly neboli Zbytečná opatrnost) od Pierra-Augustina Carona de Beuamarchaise. První uvedení hry vyvolalo rozpaky, ale Beuamarchaise provedl rychlé úpravy a od dalších představení činohra slavila velké úspěchy. Vtipný příběh o lásce jejímuž naplnění stojí v cestě nepřátelství, prospěchářství, intriky, záměny osob a který vyústí ve šťastné rozuzlení si získal nejenom pařížské publikum. Nepřekvapí, že Beaumarchaisův Lazebník ze Sevilly záhy upoutal i operní skladatele. Patrně nejstarší zhudebnění Lazebníka sevillského, na libreto Giuseppa Petroselliniho, pochází z pera italského skladatele Giovanniho Paisiella, který operu s názvem

Il barbiere di Siviglia ovvero La precauzione inutile (Lazebník sevillský aneb Marná ostražitost) zkomponoval v době, kdy působil jako dvorní skladatel ve službách ruské carevny Kateřiny II. Anhaltsko-Zerbstské. Opera měla premiéru 15. září 1782 v carském dvorním divadle v Petrohradě; úspěch byl mimořádný a Paisiellův Lazebník sevillský doslova rozletěl do světa. V letech 1783-1819 byla opera skladatelovým nejslavnějším dílem uváděným napříč evropskými divadly; do pozadí ji zatlačilo až stejnojmenné mistrovské dílo Gioacchina Rossiniho z roku 1816.

Paisiello a Rossini však nebyli jediní, kteří brilantní Beaumarchaisovu komedii zhudebnili: roku 1794 měla v americké Filadelfii premiéru opera The Spanish Barber, or The Fruitless Precaution (Španělský holič, nebo Bezvýsledná opatrnost) od Alexandera Roberta Reinagla, další zhudebnění Beuamarchaiseovy komedie vzešlo ve stejném roce z pera anglického skladatele a varhaníka Samuela Arnolda; roku 1796 měla v Teatro Manoel na Maltě premiéru buffa Il barbiere di Siviglia, dílo Nicolase Isouarda a roku 1815 uvedl Francesco Morlacchi, kapelník a skladatel Italské opery v Drážďanech, svoji operu Il barbiere di Siviglia (na Petroselliniho libreto).

Paisiellův Lazebník sevillský byl skladatelovou první operou, která dosáhla širokého úspěchu a dlouhotrvající obliby. Po petrohradské premiéře byla opera v létě 1783 uvedena ve Vídni, a to jak v italštině, tak v němčině, a do roku 1804 se dočkala bezmála 100 repríz; do roku 1819 prošla opera všemi významnými divadly tehdejší Evropy i Zámoří. V průběhu let se opera ukázala být Paisiellovým největším tvůrčím úspěchem. Dokonce i po bouřlivé a skandální premiéře Rossiniho vlastní verze Lazebníka sevillského v roce 1816 byla Paisiellova verze ve srovnání s ní stále populárnější. Avšak rychlým postupem času, ale hlavně dalším hudebně-dramatickým vývojem opery, se situace změnila; Rossiniho Lazebník získával na stále větší a větší popularitě a oblíbenost Paisiellovy verze se postupně zmenšovala až úplně zmizela z repertoáru divadel. Prvních pokusů o oživení se Paisiellův Lazebník dočkal roku 1868 v Paříži, o sedm let později v Turíně, v roce 1913 v Berlíně a o pět let později v Monte Carlu; poněkud výraznější návrat opery na světová jeviště lze sledovat od poloviny20. století až po současnosti.

Na stanici Český rozhlas D-dur zazní opera Il barbiere di Siviglia od Giovanniho Paisiella z nahrávky-záznamu z představení v rámci Festspiele Mecklenburg-Vorpommern v Putbuse na Rujáně, v květnu 1997 (vydáno na kompaktních discích labelem Arte Nova Classics).