Srbská Lužice v hudbě
I lužickosrbská hudba pakří k Roku české hudby. Přehlídku tamních hudebních aktivit připravil Rafael Brom, který se tématu leta věnuje.
Hudební toulky slovanskou krajinou zvanou Srbská Lužice jsou vymezeny pojmem hudba artificiální, dnes běžněji používané klasická. Hudební život Lužice je ale samozřejmě multižánrový. Vedle spousty profesionálních pěveckých sborů, orchestrů a různých seskupení jsou v zemi činné spousty folklórních, folkových a jiných skupin. V obci Chrosćicy se koná báječný mezinárodní folklórní festival, který je vždy velkolepou přehlídkou lidové hudby. Mezi domácími soubory najdeme třeba Sprjewjan, Judahej, Serbski ludovy ansambel Budyšyn, Vokalnu kupku Holunder z Chotěbuzi a mnoho dalších. A to je, řekl bych, ta atraktivnější část hudebního života kraje. Provokativní folklórní ukázku jsem si proto závěrem druhého dílu pořadu neodpustil.
Zdrojem nosičů hudby, které jsem měl k přípravě pořadu k dispozici je především vydavatelství Domowina v Budyšíně, Nadace srbského lidu, hudební agentura Konsonanz a hudební vydavatelství ENA-Musikverlag. Získal jsem je jednak díky několika návštěvám Lužice v rámci společného projektu Českého a MDR-Srbského rozhlasu v Budyšíně a díky servisu nakladatelství Academia, které kompaktní disky zmíněných vydavatelství má v nabídce. Takto jsem získal opravdu slušnou kolekci k obohacení programu a k propagaci hudby našich „krajanů“, s nimiž nás pojí kupodivu stálá sounáležitost, kterou v nedávné době potvrdila návštěva Dominika kardinála Duky u Lužických Srbů. Podrobněji o tom píše Lukáš Novosad v Česko–lužickém věstníku a tam nazývá kardinál obyvatele země, kterou navštívil lužickosrbské krajany.
Oba díly pořadu o hudbě Lužice uvádí historická sonda, která je legitimizací předešlé poznámky o krajanech. Mnozí se současníků, včetně mladé generace, a to i mých vlastních dětí o hlubinách historie a vztazích se sousedy pořádně nevědí, snad je tedy na místě něco málo zmínit. Přinejmenším to, že ženy na českém knížecím trůně, první česká svatá kněžna Ludmila a její snacha kněžna Drahomíra, pocházely ze srbské země. Drahomíra bez je bez váhání považována za ženu z knížectví Stodoranů či Havolanů, jednoho z kmenů Polabských Slovanů. Historikové jsou v případě kněžny Ludmily skoupí na slovo, ještě se nerozhodli odkud pocházela a raději tvrdí, že se to nedozvíme. Ovšem když se znala knížata, nepochybně se stýkali i lidé mezi sebou. Vzpomeňme na Kladsko, o kterém vypráví Božena Němcová, nebo na prohry císařovny a české královny Marie Terezie ve válkách o rakouské dědictví, kdy ztratila Slezsko. Nic naplat, je vhodné mít na paměti nesmrtelnou sentenci Marca Tullia Cicera, která v širší podobě zvěstuje, že historie je svědectvím času, světlem pravdy, životem paměti, učitelkou života, zvěstovatelkou dávných dob.
Je zajímavé, že hudební dějiny Lužice měly podobný vývoj a průběh jaký známe z naší historie. Ovšem bez naší barokní košatosti a četnosti jmen skladatelů. Zdá se, že tam na severu začíná až v obrozenecké době. Současníkem našeho Bedřicha Smetana byl v Horní Lužici Korla Awgust Kocor, zakladatel lužickosrbské hudby. Jeho přítelem a budovatelem v oboru písemnictví byl Handrij Zejler a jejich spolupráce přinesla bohatou žeň zpěvů, sborů a oratorií. Napsal ve verších pětidílný cyklus Roční doby o částech Jaro, Předléto, Žně, Podzim a Zima. Kocor zhudebnil jeho texty v několika oratoriích z deseti, které napsal. Dvě z nich, Jaro a Podzim, jsou na programu našich Návštěv. Kocor zanechal dvě opery – Jakub a Kata a Vodník, pro kterou užil textu Karla Jaromíra Erbena. Působil jako organizátor hudebního života ve funkci předsedy hudebního oddělení lužickosrbské Akademie Matice Srbské. Vedle toho hrál na varhany a byl učitelem v Ketlicích, dnes součást města Lubin. Korla Awgust Kocor a Handrij Zejler jsou autory lužickosrbské hymny Rjana Lužica.
Dalším velkým komponistou lužickosrbské hudby, který bude v našem programu zastoupen je Bjarnat Krawc-Schneider. Studoval kompozici na drážďanské konzervatoři, jeho učitelem by Felix Draese. Byl ovlivněn Bedřichem Smetanou a spolupracoval s pěveckými spolky Vlastimil a Hlahol. Při bombardování Drážďan v únoru 1945 přišel o veškerý majetek a cenné rukopisy. Koncem téhož roku přesídlil do Čech, do Varnsdorfu, kde opět učil hudbě a o tři roky později zemřel. Jen několik měsíců před svou smrtí mu bylo uděleno československé občanství, byl jmenován čestným občanem města Varnsdorfu a oceněn titulem Národní umělec srbského lidu. Od klasiků dospěje program k současníkům. Budou to Detlef Kobjela, Jan Pawol Nagel, Jan Rawp, Juro Mětšk nebo Jan Cyž a mnozí autoři písní.
