Středeční večer a víkendové dopoledne s Václavem Neumannem
Sté výročí narození V. Neumanna připomeneme na D-dur ve středu ve 20:00, to zazní dirigentovy nahrávky se slavnými sólisty, a v komponovaném pořadu o víkendu dopoledne.
Václav Neumann se narodil 29. září 1920, tedy před sto lety. A 2. září roku 1995 přišla z Vídně nečekaná zpráva, že velký český umělec náhle zemřel. Česká filharmonie tehdy chystala oslavu pětasedmdesátých narozenin svého čestného šéfdirigenta. Na programu slavnostního koncertu měla být díla autorů, jejichž interpretací byl světově proslulý a které miloval – Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Gustava Mahlera. Program, který si tehdy sám vybral, se ale stal už jenom vzpomínkou na velkého umělce a moudrého a vtipného člověka – stejně jako naše ohlédnutí na stanici Český rozhlas D-dur.
Václav Neumann se narodil v Praze, kde také v letech 1940 až 1945 studoval na Pražské konzervatoři – dirigování u Pavla Dědečka a Metoda Doležila, a housle u Josefa Micky. Už tehdy se stal zakládajícím členem Smetanova kvarteta a 1. září 1945 se jako mladý absolvent konzervatoře stal členem České filharmonie jako violista „ve třídě čekatelů“.
Ale už 7. března roku 1948 zaskočil za nemocného Rafaela Kubelíka a postavil se za dirigentský pult svého pozdějšího orchestru. A když v létě toho roku, to znamená 1948, odešel dosavadní šéfdirigent Rafael Kubelík s rodinou do exilu, chopil se Neumann odvážně příležitosti a vzal na sebe šéfdirigentské povinnosti. Nakrátko – ani ne kvůli špatným uměleckým výsledkům, ale kvůli politickým intrikám byl odvelen k orchestru do Karlových Varů; poté působil nějaký čas v Brně a téměř deset let u pražského orchestru FOK. Budoval si repertoár a také svou zahraniční kariéru. Od poloviny 50. let spolupracoval s Walterem Felsensteinem v berlínské Komické opeře (jejich Liška Bystrouška byla ikonickým představením, podobně jako později Neumannovo nastudování Rusalky ve Vídni nebo Jenůfy v Newyorské MET). Všude si získával velké renomé ať už jako operní, tak i symfonický dirigent; v polovině 60. let byl dokonce jmenován uměleckým ředitelem Gewandhausu. Neumann dokázal okamžitě reagovat i na jiné než umělecké záležitosti, a tak hned v srpnu 1968 na protest proti okupaci Československa na lipský post rezignoval a vrátil se do Prahy. Po emigraci Karla Ančerla stanul pak na dvaadvacet let v čele České filharmonie. S ní hrál, ale také hovořil mj. v pravidelných televizních pořadech, a nebo nehrál, ale hovořil na podporu signatářů petice Několik vět na podzim 1989.
Do těsné blízkosti Neumannova návratu do Prahy v roce 1968 spadá vznik rozhovoru a pořadu, který s tehdy už zkušeným a oceňovaným umělcem natočil Ivan Medek a který během sobotního dopoledne uslyšíme. Zazní rovněž 6. symfonie Bohuslava Martinů, skladatele, jemuž Václav Neumann věnoval velkou pozornost nejen jako šéfdirigent České filharmonie.
Celkem v této funkci s Českou filharmonií spolupracoval dvaadvacet let. Mezi prvním a posledním vystoupením Václava Neumanna s Českou filharmonií dirigoval 1086 koncertů doma i v cizině. 25. srpna roku 1995 dirigoval ještě nahrávku Mahlerovy 9. symfonie pro japonskou firmu Pony Canyon a toho dne odložil taktovku naposledy. Naštěstí po něm zůstává obsáhlá diskografie ověnčená řadou prestižních mezinárodních cen a vydaná znovu na kompaktních deskách, ať už jde o díla Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů nebo Gustava Mahlera. Mahlerova Devátá rovněž zazní. Nedělní dopoledne přinese také dva archivní rozhovory zaměřené především na Neumannova milovaného Mahlera, a také na premiéru skladby Miloslava Kabeláče Proměny II. chorálu Hospodine pomiluj ny, kterou si ze záznamu z této premiéry poslechneme. Václav Neumann se nechal v roce 1992 přemluvit i k povídání o svém vztahu k české hudbě. Zařadil do ní i Gustava Mahlera, kterého pro české publikum objevoval, – a uslyšíme jeho 3. symfonii, o které pan dirigent hodně hovořil. Chybět nebude ani Neumannův Janáček – Glagolská mše.