Tannhäuser z Vídeňské státní opery

Kdybych chtěl vytvořit operu, která by odpovídala mému vkusu, lidé by od ní utíkali, protože by v ní nebyly žádné árie, duety, tercety a podobné věci, ze kterých se dnes operní díla slepují, a to, co bych vytvořil, by žádný zpěvák nechtěl zpívat a žádné publikum poslouchat. Všichni znají jen nablýskané lži, brilantní nesmysly a přeslazenou nudu. Kdo by vytvořil skutečné hudební drama, byl by považován za blázna a byl by jím i ve skutečnosti, kdyby si něco takového nenechal pro sebe, ale chtěl to předvést lidem.
Richard Wagner

Richard Wagner (1813 - 1883) šel velice cílevědomě za vlastní představou hudebního dramatu jako syntetického jevištního žánru spojujícího všechny zúčastněné umělecké druhy v působivý celek. Byl charismatickou, sebevědomou a nekompromisní osobností. Nicméně cesta k jeho vrcholným hudebním dramatům, ve kterých se Wagnerovi podařilo vlastní estetické ideály tzv „Gesamtkunstwerku“ naplnit, nebyla zdaleka přímočará a jednoduchá. Bludný Holanďan, Tannhäuser a následující Lohengrin stojí v jejím pomyslném středu, jsou důležitým mezníkem ve skladatelově uměleckém a ideovém vývoji. Wagner se v nich jeví jako osobitý komponista a dramatik, který novátorským způsobem zasáhl do dějin světové opery.

Významnou etapou Wagnerova života, důležitou pro jeho tvůrčí vývoj bylo jeho působení v divadle v Drážďanech, kde se stal dirigentem po úspěšné premiéře své opery Rienzi v roce 1842. Na drážďanské scéně byl uveden následně i Bludný Holanďan, premiéru měl Tannhäuser a v Drážďanech vznikal Lohengrin.

Dějový náčrt opery Tannhäuser má svým vznikem vazbu na české prostředí  - vznikal v Teplicích v létě roku 1842, tehdy ještě s pracovním názvem Der Venusberg. Ve čtyřicátých letech Wagner obrátil svou pozornost k námětům z oblasti mýtů a legend. V základu jeho libreta k Tannhäuserovi stojí dvě ságy, které skladatel nepochybně znal v různých verzích  - zápas pěvců na německém hradě Wartburg a sága o Tannhäuserovi. Oba příběhy se objevují od 13. století v německé literatuře v různých zpracováních. Wagner je propojil v jednolité drama s logickým dějem pojednávájícím o hříchu a odpuštění, o čisté a nenaplněné lásce. V postavě Tannhäusera vytvořil hledajícího hrdinu, který  sice odmítá zavedený dvorský řád a vzepře se lankraběti, ale bezradně tápe mezi vztahem ke zbožné Alžbětě a smyslné bohyni lásky Venuši.

Tannhaueser, Wiener Staatsoper - Ashley Taylor.jpg|foto:Wiener Staatsoper

Wagner sám spatřuje v postavě Tannhäusera určitý národní symbol, který koresponduje s duchem doby. V listu Karlu Gaillardovi do Berlína z roku 1845, který byl přiložen k partituře Tannhäusera píše: „Posílám  vám svého Tannhäusera... Němce od hlavy k patě... Kéž by mohl pozdvihnout srdce mých německých spoluobčanů!” Hudební složka Tannhäusera ještě odkazuje na výchozí vliv německé romantické opery, ale jen výjimečně  zachovává  uzavřená zpěvní čísla hlavních hrdinů.  Opouští obvyklé formální modely a rozbíjí strukturu, vytváří volné vokální plochy, které jsou  hybným prostředkem děje,  určujícím činitelem je text a jeho obsah.

Posiluje úlohu orchestru s mimořádně barvitou instrumentací  a důsledně pracuje s charakteristickými  Leitmotivy.

Wagner začal Tannhäusera komponovat v roce 1843, partituru dokončil 13. dubna 1845, opera dostala titul Tannhäuser a Zápas pěvců na Wartburgu.. Původní premiéra se konala 19. října téhož roku v Drážďanské dvorní opeře v nastudování skladatele. Úspěch byl spíše zdrženlivý, nekonvenčně založené dílo pochopila a ocenila jen  umělecky orientovaná a pokrokově smyšlející skupina publika, zatímco na konzervativně založenou většinu působilo díla nezvykle. Wagner hned po prvním  provedení přistoupil k určitým změnám v partituře ve snaze vytvořit retušemi pro publikum srozumitelnější celek.

Česká premiéra Tannhäusera  se konala 25.listopadu 1854 ve Stavovském divadle v Praze, dirigentem byl František Škroup. 28.srpna 1857 došlo k prvními provedení Tannhäusera ve Vídni v divadle Thalia. Nastudování opery v Paříži o několik let později provázela řada problémů. Vedení divadla požadovalo určité změny a tak se Wagner k partituře v letech 1860/61 vrátil a některé části přepracoval. Klíčovým požadavkem bylo dokomponování baletu – podle zvyku pařížského publika to mělo být do druhého dějství. Wagner požadavek splnil, ale jen částečně, když vytvořil bakchanále pro scénu ve Venušině hoře v 1. dějství. Nicméně úpravy zárukou pozitivního přijetí nebyly. Premiéra Tannhäusera v pařížské opeře 13.března 1861 je spojena s jedním z největších operních skandálů 19.století, v jehož důsledku bylo dílo po pouhých třech představeních staženo z repertoáru.

Konečně 22. listopadu 1875 byl Tannhäuser poprvé uveden ve Vídeňské dvorní opeře v další tzv. vídeňské verzi. O úspěchu svědčí poznámky v deníku Wagnerovy manželky Cosimy.

Vysíláme 18. ledna 2026 v 16:00 a pak nabízíme po dobu 30 dnů online.