Verdiho Trubadúr z newyorské MET

“Přeji si látky nové velké, krásné, plné rozmanitosti, smělé až do krajnosti, s novými útvary, a přitom zhudebnitelné.“ prohlásil  Verdi v roce 1853, ve kterém vznikají jeho opery Trubadúr a Traviata.

Giuseppe Verdi (1813-1901) vytvořil během své pozoruhodné divadelní kariéry trvající šest desetiletí 26 oper, řada z nich se stala reprezentativními a nejhranějšími tituly operního repertoáru. Měl  mimořádný smysl pro dramamatický účin a psychologii postav i vyjádření silných romantických emocí. Hudba jeho oper ctí sólový lidský hlas, orchestr nemá tendence se symfonicky prosazovat. Verdi  měl dar mimořádné melodické invence, která povýšila některé části jeho oper na národní hudební symboly. Byl vnímán jako národní skladatel svou společenskou angažovaností spojovaný s hnutím Risorgimenta – usilujícího o osvobození a sjednocení Itálie v 19.století.

Trubadúr (Il Trovatore) vznikal jako v pořadí 17. operní titul Giuseppa Verdiho. Ten byl v té době už respektovaným tvůrcem, který měl na svém kontě řadu mimořádných úspěchů – tím posledním byla předchozí opera Rigoletto. Trojici úspěšných oper vzniklých v padesátých letech uzavřela La traviata.  Před kompozicí Trubadúra se Verdi vyjádřil,  že pro svou novou operu hledal námět zobrazující „lidi zvláštních charakterů jako nositele odvážných činů“.

Jako námět ho zaujalo drama El Trovador (1836), které bylo dílem dvaadvacetiletého španělského dramatika Antonia Garcíi Gutiérreze (1813-1984). Jeho děj je situován do severního Španělska na počátku 15. století v době vleklé občanské války,  mocenského boje  mezi generálním guvernérem Kastilie Ferdinandem a mocným vzbouřencem, vévodou z Urgelu. Spletitý  příběh se odehrává mezi  čtyřmi hlavními aktéry zapletenými  do sítě rodinných vazeb, politiky a emocí. Ústřední postavou je cikánka Azucena, která poté, co její matku nechal hrabě upálit kvůli podezření z čarodějnictví, unese malého hraběcího syna.  Když jej z pomsty hodí do ohně, vzápětí zjistí, že v záchvatu emocí omylem upálila vlastní děcko. Uneseného hraběcího syna vychovává jako svého vlastního, tají  mu jeho totožnost. V dospělém věku se unesený Manrico setká nevědomky s vlastním bratrem, hrabětem Lunou jako nepřítelem v boji i v lásce k mladé šlechtičně Leonoře. V závěru opery posílá hrabě Luna svého nepoznaného bratra na smrt, pomsta Azuceny dosáhne svého naplnění. 

Pro spolupráci na libretu zvolil Verdi Salvadore Cammarana (1801-52)  dramatika a jednoho  z nejvýznamnějších libretistů své doby, který vytvořil několik libret pro Donizettiho a pro Verdiho libreta k operám Bitva u Legnana a Luisa Millerová. Cammarano ale po dokončení necelých tří dějství předčasně zemřel – libreto k Trubadúrovi pak dokončil a celkově revidoval  Leone Emanuele Bardare (1820 - 1874). Giuseppe Verdi vytvořil partituru opery během jediného měsíce.

Chmurný příběh plný zvratů a vypjatých situací ztvárnil s typickou romantickou emocionalitou, dramatický děj posouvají kupředu exponované ansámblové scény. Pro hlavní aktéry vytvořil skladatel bezpočet úchvatných árií, které se staly hity operního repertoáru,  ohromující jsou sborové scény. Původní premiéra Verdiho Tubadúra se konala během karnevalové sezóny 19. ledna 1853 v Římě a byla mimořádně úspěšná. Jedinečné dílo i v rámci italské romantické opery se vzápětí rozletělo po světových operních scénách. Dodnes je Trubadúr pro svou silnou romantickou působivost a mimořádné bohatství hudební invence jedním z nejčastěji inscenovaných a divácky s nadšením přijímaných operních titulů.

V záznamu představení v Metropolitní opeře v New Yorku 29. října 2024 zpívají:   

Rachel Willis-Sørensen (Leonora), Michael Fabiano (Manrico), Igor Golovatenko (Hrabě Luna), Jamie Barton (Azucena), Ryan Speedo Green (Ferrando), Briana Hunter (Ines), Daniel O’Hearn (Ruiz),  Ned Hanlon (Starý cikán) a Jeremy Little (Posel). 

Sbor a orchestr Metropolitní opery řídí Daniele Callegari