Vídeňská státní opera slaví 150 let

Vídeňská státní opera

Vídeň má bohatou hudební historii, koncertní i operní. Dvorní opera, Divadlo na Vídeňce, Volksoper, Burgtheater – tam všude se odehrávaly významné okamžiky hudební historie, kterou vytvářely osobnosti typu Mozarta, Beethovena, Schuberta, vídeňských Straussů i Richarda Strausse, Hanse Richtera, Gustava Mahlera, Bruno Waltera, Arturo Toscaniniho, Herberta von Karajana,  Karla Böhma, Clemense Krausse, Josepha Kripse, Zubina Mehty i Claudia Abbada.

Pravidelným hostem ve Státní opeře a u Vídeňských filharmoniků  býval i dirigent Václav Neumann, dirigovali tu Rafael Kubelík, Jaroslav Krombholc, a po roce 1989 i další čeští umělci: Jiří Bělohlávek, Tomáš Netopil, Jakub Hrůša, Adam Plachetka a mnozí další.
Státní opera Vídeň se stala za 150 let své existence ve světě pojmem. Vznikla vlastně málem „na zelené louce“. Nová operní budova ve Vídni byla naplánována v roce 1860 jako jedna z prvních monumentálních staveb na nové okružní třídě Ringstraße, v prostoru bývalých městských hradeb zbořených po roce 1857. Výstavbě opery předcházela soutěž architektů, Ve které zvítězil návrh Augusta Sicarda a Eduarda van der Nüll ve stylu francouzské neorenesance. Projekt pak realizovala stavební kancelář jejich žáka, českého architekta Josefa Hlávky. Stavba byla zahájena v květnu 1863, a nová budova byla slavnostně otevřena 25. května 1869 premiérou Mozartovy opery Don Giovanni za účasti císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Mozartovy opery patřily a patří k základům repertoáru tohoto operního domu, ten se ale dnes věnuje spíše dílům 19.století – operám verismu a belcanta, Wagnerovi a Richardu Straussovi. Právě ve výroční den otevření budovy, 25.května, dochází k premiéře Straussovy Ženy bez stínů v nastudování dirigenta Christiana Thielemanna. Oslavy sto padesátého jubilea operního domu probíhají formou operního matiné a jubilejního koncertu před budovou.

03120619.jpeg

Podobně jako do všech oblastí života zasáhla i do existence Státní opery druhá světová válka. Při náletu v březnu 1945 část budovy shořela – především jeviště a jeho zázemí i hlediště, kostýmy, dekorace. Soubor opery ale hned po válce začal působit v náhradních prostorách – ve Volksoper a v Divadle Na Vídeňce. Do nově opravené budovy se opera vrátila v roce 1955, a pro veřejnost byla budova otevřená 5. listopadu 1955 Beethovenovým Fideliem. Dirigoval tehdy Karl Böhm. Beethovenova Fidelia, respektive výběr z této dvouaktové opery, v pořadu také zazní v nahrávce, na které účinkují např. Dietrich Fischer – Dieskau, Hans Sotin, René Kollo jako Florestan a Gundula Janowitz, která zpívá jeho ženu Leonoru. Dále účinkuje Sbor Vídeňské státní opery a Vídeňští filharmonikové. Provedení řídí Leonard Bernstein.Ve Vídni získávají operní ostruhy ti nejlepší z nejlepších. Snad každý, kdo v operním světě něco znamená, stál na zdejším jevišti. Stačí se podívat na další nahrávku, která zazní – Otello Giuseppe Verdiho. Zpívají zde např. Mario del Monaco a Renata Tebaldi, provedení řídí dlouholetý ředitel Státní opery ve Vídni, Herbert von Karajan.

01042709.jpeg


O historii i nedávné současnosti Státní opery Vídeň bude v sobotním pořadu hovořit dramaturg Peter Blaha, o jedné zajímavé instituci, vídeňském Da Ponte Institutu, pak v neděli jeho zakladatel  prof. Herbert Lachmayer. Poznatky a materiály shromažďované touto institucí významně přispívají i k podobě nových inscenací – a nejen v jubilující Státní opeře Vídeň. Na závěr pak připomeneme společně Lorenza da Ponte, Wolfganga Amadea Mozarta a Státní operu Vídeň: nahrávkou jedné z Mozartových oper, spojujících všechna jména.
Uslyšíme operu Cosi fan tutte – Takové jsou všechny aneb Škola milenců. Na nahrávce se podíleli Vídeňští filharmonikové, Koncertní sdružení sboru Vídeňské státní opery se sbormistrem Karlem Kamperem a jako sólisté Kiri Te Kanawa, Ann Murray, Thomas Hampson, Hans Peter Blochwitz , Marie McLaughlin a Ferruccio Furlanetto, provedení řídí James Levine.


Sobota 25. května a neděle 26. května, vždy 8:00 – 12:00 s reprízou po půlnoci