2x André Ernest Modeste Grétry, neboli opera bis

Vlastním jménem Pierre-Jean-Baptiste Choudard. Potkali se na scéně Italské opery, která uvedla většinu Grétryho oper a spíchli pro královský dvůr komedii s titulem Theodor a Paulina. Vedle hlavního děje z prostředí vznešené společnosti měla opera vedlejší komickou scénku s venkovského prostředí. Versailleský dvůr se povšechně bavil scénami venkovských intrik a ohrnul nos nad hlavní zápletkou. Libretista a skladatel drasticky operu sestříhali a z vesnické taškařice vytvořili komedii Vesnická zkouška, která dobyla svět. Ano, hrála se v západní Evropě, Rusku a v Americe a vydržela na scéně přes stovku let.  

Obsahem komedie jsou zmatky rozpoutané statkářkou Denisou a její matkou. Obě chtějí vytrestat dvě mužské postavy komedie. Snoubenec André žárlí na městského šviháka La France, který snad zapomněl, že se před Denisou dvořil také její matce. Denisa si zároveň ověřuje věrnost svého milého. Je chytrá, ale neumí číst. Když jí La France předá kytici a dopis, dívka psaní roztrhá, ale protože je zvědavá, nutí nápadníka, aby přede všemi řekl co napsal. Po všeobecné hádce rozhodně matka, že Denisa si vezme pana La France. Nemyslí to ale doslova, dámy chtějí vytrestat Andrého, kterého jeho milá načapala při špehování. La France se holedbá, že zvítězil, André vyhlásí, že si našel jinou a Denisa pozná žárlivost. A tak přijde očekávaný konec. Denisa obrátí a vezme si Andrého a nápadník La France ostrouhá.

Druhá opera Grétryho vznikla jedenáct let před komickou Vesnickou zkouškou. Je to hrdinský balet Kefalos a Prokris, komponovaný na libreto Jeana-Françoise Marmontela. Tento významný literát byl jmenován historiografem Francie, tajemníkem Francouzské Akademie a profesorem historie na Lyceu. Nakonec byl také zvolen do Rady starších, což byla jedna ze dvou zákonodárných komor ve Francii během Direktoria, zavedená ústavou z roku III (1795) a zrušená o čtyři roky později. Téhož roku také Marmontel umírá. Napsal čtyřdílné memoáry Otcovy paměti, o kterých anglický filozof John Stuart Mill prohlásil, že ho vyvedly z depresí.

Marmontel také stál u prvního velkého úspěchu operního skladatele Grétryho, když mu poskytl libreto k opeře Huron. Předlohou mu byla satirická Voltairova novela a komická opera měla premiéru v roce 1768. Pak následovala další libreta pro Grétryho – Lucile, Sylvain, Zémire a Azor a další. Celkem jedenáctkrát se jeho jméno objevuje u Grétryho libret, buď jako autor předlohy nebo přímo libreta.      

Kefalos a Prokris je dílem záměrně spojujícím dvě tradice – francouzské operní dědictví s mytologickým námětem baletními scénami, zakomponováním alegorické postavy Žárlivosti a moderní italský styl. To ovšem způsobilo rozpačité přijetí opery. Každý prvek, který je z dnešního pohledu přínosný a pokrokový, byl při premiéře klasifikován jako vada. Grétry zde navazuje na Philidorovou Ernelindu, princeznu Norskou, Gossecovu operu Sabinus – obě předchůdce nové hudební revoluce a předjímá Gluckova Ifigénii v Aulidě.  Marmontel vedle toho nenapsal postavu Kefala jako velkého hrdinu, ale dal jí galantní charakter. Posouvá text k nové estetice, které se dále stala romantickou, hrdina je zmítán mnoha emocemi. A to vznešené i městské publikum doby Ludvíka XV.  neocenilo. Po nejednoznačném přijetí opery Kefalos a Prokris na versailleském dvoře v roce 1773 zadal Grétry operu v květnu 1775 k debutu na Královské hudební akademii.  

Hrála se ale jenom dvanáctkrát – všechno operní dění ovládl toho času Gluck. Po Ifigenii v Aulidě přišli Orfeus a Eurydika.

Opera Kefalos a Prokris je Marmontelem označena jako hrdinský balet, třebaže vůbec nesplňuje požadavky žánru. Je to spíše lyrická tragédie nebo tehdy neznámé označení romantická tragedie. Proto nechtěl libretista, aby byla opera posuzována standardy lyrické tragedie a dal jí název jednoho konkrétního žánru, který se v době po roce 1750 už skoro nepoužíval. Nepříznivé hlasy postihovaly především libreto, hudba byla naopak přijata vlídně. Jak píše kritik „Pan Grétry v této opeře rozvinul jak kouzlo, tak i zdroje svého génia.“ A dále chválí melodie, sbory a hudbu k baletům. Na operní scénu vstoupila pak opera Kefalos a Prokris Grétryho 23. května 1777. S ohledem na vkus publika provedli autoři nějaké změny a opera byly uveden dvacet šestkrát. To už stačilo, aby nový ředitel Devismes Královské hudební akademie zadal Grétrymu kompozicí lyrické tragédie s názvem Andromaque.