Antonio Cesti - Nešťastný Amor

Antonio Cesti byl jedním z nevýznamnějších italských skladatelů druhé poloviny 17. století. Narodil se roku 1623 v Arezzu, na hudební scénu vstoupil v Benátkách. Roku 1652 bychom už Antonia Cestiho našli ve službách arcivévody Ferdinanda Karla v rakouském Innsbrucku a roku 1666 se přidal ke dvoru hudbymilovného Leopolda I. ve Vídni.

K jeho sňatku se španělskou princeznou Markétou Terezou v témže roce zkomponoval Cesti operu Il pomo d´oro, kterou vstoupil do dějin. Ovšem i ostatní jeho operní díla budila pozornost a slavila úspěch.  Je autorem asi 15 oper, z nichž se zachovalo devět.

Opera, která zazní na stanici Český rozhlas D-dur, se jmenuje Le disgrazie d´Amore, tedy něco jako Nešťastný Amor, nebo – vzhledem k obsahu opery - Chudák Amor. Libreto k této opeře určené pro vídeňský císařský dvůr napsal Francesco Sbarra, rodák z Luccy, který strávil většinu svého uměleckého života v Rakousku, kde se jeho cesta protnula s cestou Antonia Cestiho, pro kterého vytvořil sedm libret. Le disgrazie d'Amore je komická opera z roku 1667, z poslední skladatelovy tvůrčí periody.

Opera nese označení jako komicko – moralistní (dramma giocosomorale) a je charakteristickým zástupcem tehdejšího operního vkusu ve Vídni. Začíná manželskou hádkou Venuše - Afrodity a Vulkána, tedy Hefaista, kterého podváděla s bohem války Áreem a jejich synem pak byl bůh lásky Amor. Bohyně lásky už nemůže déle snášet rámus a zápach Volcanovy kovářské dílny, ale ze všech těchto hádek a různic je viněn Amor. Mezi tyto scény vstupují alegorické postavy ctností a nectností s kritikou na téma marnivosti a jiných lidských, ale i božských nectností a slabostí.

Celá opera vyjadřuje kritiku nezřízené a stále významnější a stoupající role peněz. Uprostřed třetího aktu poznamenává jedna z postav při sledování peněžních kšeftů kolem Amora, že „lidé nabývají bohatství, ale nenabývají žádnou moudrost“.

Opera měla premiéru v roce 1667 ve Vídni, ve Dvorní opeře. Antonio Cesti byl současníkem Cavalliho (z jeho díla zazní následně po Cestiho opeře Messa Concertata a dvě instrumentální části z Mariánských nešpor), a stejně jako on patřil k nejlepším představitelům benátského operního stylu. Podobně jako ostatní umělci té doby byl nejen skladatel, ale zároveň zpěvák, herec, a působil také jako maestro di capella. Jako Vivaldi přijal i on kněžské svěcení, a podobně jako Stradella zemřel za podivných okolností – hovořilo se i o tom, že byl otráven. Cesti zemřel roku 1869 ve Florencii; bylo mu pouhých 46 let.

Nahrávku, kterou uslyšíme, realizovali výhradně italští interpreti. Christina Arcari, soprán, jako Allegria; Maria Grazia Schiavo- soprán, jako Venuše;  Furio Zanasi – baryton, jako Vulcano; Paolo Lopez – kontratenor, jako Amore; Enea Sorini – bas, jako sterope;  Antonio Abete – bas – jako Bronte; Luigi de Donato – bas, jako Piragmo; Gabriela Martellaci – alt, jako Adulazione; Carlos Natale – bas, jako Inganno; Martin Oror – kontratenor, jako Avarazia; Elena Cecchi Fedi – soprán, jako Amicizia; ad., orchestr Auser Musici řídí Carlo Ipata.