Její pastorkyňa z Římské opery

Opery Leoše Janáčka jsou stále častěji inscenovány na zahraničních scénách a setkávají se s nadšeným přijetím u publika. Mimořádnou zásluhu má v tomto ohledu Římská opera, která v každé z posledních tří sezón uvedla jednu z Janáčkových oper – v lednu 2022 to  byla Káťa Kabanová, v květnu minulého roku Z mrtvého domu a 1. května tohoto roku to byla Její pastorkyňa, na zahraničních scénách uváděná pod titulem Jenůfa. Právě ona udělala ze svého tvůrce světově uznávaného operního skladatele.

 V základu opery stojí drama Gabriely Preissové, literátky, která si v naší kulturní historii vydobyla čestné místo jako průkopnice ženské emancipace. Hrdinky jejích děl jsou přímými a silnými osobnostmi, které svým odhodláním a morálním i kvalitami přesahují své mužské protějšky. Její pastorkyňa  ztvárňuje  příběh Jenůfy, jejíž život řídí nekompromisními postoji v zájmu cti a respektu její nevlastní matka Kostelnička. Jenůfa fatálně doplatí na svůj vztah k lehkovážnému Števovi, čelí tradičnímu myšlení uzavřené venkovské komunity, aby nakonec přijala nabídku na společnou cestu životem od laskavého a morálně silného Laci -  Števova nevlastního bratra.

Jenůfa z Římské opery|foto:Fabrizio Canzoni

Janáček se volbou takového námětu odvážně vydal proti ustálené operní konvenci. Hledal  odpovídající výraz pro věrohodné  ztvárnění „obyčejných“ postav a jejich charakteristického výrazu.  Dlouhodobě a velice intenzivně se zabýval zvukovou strukturou mluvené řeči a  právě to se promítlo do hudebního stylu jednotlivých pěveckých partů a spoluutvářelo psychologické profily jednajících osob. Janáčkovi se podařilo velice expresivní hudbou vytvořit působivé dramatické situace a prohloubit účinek drsného příběhu z moravského venkova. Cesta Její pastorkyně na operní jeviště nebyla jednoduchá. Janáčkovy ambice zadat dílo k provedení Národnímu divadlu v Praze se setkaly s odmítnutím.  Její pastorkyňu přijalo k provedení národní divadlo v Brně, kde se konala úspěšná premiéra 21. ledna 1904.

Nicméně klesající úroveň repríz vyvolala u Janáčka pochybnosti, které jej vedly k revizím.  Mezním datem byl rok 1908, kdy vyšlo ve vídeňském nakladatelství Universal Edition tištěné vydání díla, které označované jako „brněnská verze“. Pro pražské uvedení v roce 1916 byla Její pastorkyňa  dále zrevidována a opatřena četnými retušemi vycházejícími vstříc konvenční operní praxi. Tato verze označovaná jako „Kovařovicova“ se  pak poměrně nadlouho stala základem inscenací. Až Sir Charles Mackerras, vynikající dirigent a znalec Janáčkova díla, se na konci sedmdesátých let minulého století začal partiturou tzv. „pražského opisu“ zabývat. Odstraněním retuší a návratem k původní instrumentaci byla opeře navrácena podoba odpovídající „brněnské verzi“ z  roku 1908  korespondující svou zvukovostí s expresivními momenty dramatu.