Belliniho „opera rara“  

Zázračné hudební dítě ze Sicílie, Vincenzo Bellini, prý zpívalo v půl druhém roce svého života operní árii Valentina Fioravatiho. A jelikož mělo štěstí na hudební zázemí, jeho dědeček Vincenzo Tobia Bellini byl kapelníkem katedrály v chlapcově rodné Catanii, vzdělával se chlapec přirozeně a řádně v hudbě. V šesti letech napsal svou první skladbu, ve 23 letech předložil, jako svou závěrečnou práci na Konzervatoři Sv. Sebastiana v Neapoli, operu semiseria s titulem Adelson a Salvini. 

Rossiniovské vlivy, které doprovázejí první Belliniho operu, se ohlásily i v jeho dalším scénickém díle, za kterým stál legendární divadelní impresário Domenico Barbaja. V roce 1826 převzal vedení milánské scény La Scala. Barbaja tedy zadal v roce 1826 Bellinimu napsání druhé opery. Mladý, začínající a v podstatě operní scéně neznámý komponista, neměl moc šancí na volbu zkušeného libretisty a tak se jeho partnerem stal spisovatel Domenico Gilardoni, také debutant. Ten se pustil do zpracování textu dramatu o pěti aktech od Carla Rotiho s názvem Bianca a Ferdinand u hrobu Karla IV., vévody z Agrigenta (Bianca e Fernando alla tomba di Carlo IV. duca di Agrigento), jejíž děj je zasazen na Sicilii. Tiskem vydal hru Gaetano Nobile roku 1825 v Neapoli.

Byla to Belliniho jediná spolupráce s Gilardonim, protože skladatel brzy potkal Felice Romaniho, který se pak stal jeho dvorním libretistou. A ten napsal libreta ke všem dalším Belliniho operám, kromě Puritánů. Mladý Bellini, který chtěl vytvořit něco nového a dobře věděl, že pokud nebude svůj sen realizovat opatrně, může si znepřátelit neapolské publikum navyklé na sloh Rossiniho a jeho napodobitelů. 

Do své Bianky vložil jen skromnou dávku vlastních hudebních objevů a ponechal si je na další příležitosti. Antonio Tosi, recenzent Římského divadelního časopisu, jeho práci zhodnotil slovy: "Následoval metodu těch četných servilních napodobitelů rossiniovského stylu, kteří, postrádajíce genialitu a vyznamenání tohoto mistra, zůstávali nevědomí, že ve výtvarném umění nejsou požadovány kopie, ale výtvory, nikoli imitace, ale originalita."

Libreto, které sledovalo hru Bianca e Fernando, doznalo drobnou úpravu názvu. Jméno Fernando bylo totiž na královském jevišti zakázáno, neboť to bylo jméno následníka trůnu.

Pro operu, která měla mít premiéru v Teatro San Carlo v Neapoli 12. ledna 1826, jako součást galavečera, bylo angažováno vynikají obsazení v hlavních rolích - Adelaide Tosi, Giovanni Davide a Luigi Lablanche. Představení bylo ale na poslední chvíli zrušeno, okolnosti této události jsou dosud nejasné. Další příležitost dostala opera o pár měsíců později, ale Bellini musel operu upravit tak, aby text vyhovoval hlasům nových interpretů. Je to zřejmé z dochovaného rukopisu původní verze, který je uložena v Belliniho muzeu v Catánii.

Když byl s prací hotový, svěřil se příteli Francescu Florimovi: „Doufám, že moje Bianca, kterou jsem připravil a přepracoval podle svých nejlepších schopností, mi přinese štěstí a povede k zářné budoucnosti". Obnovená premiéra se konala 30. května 1826 opět na galavečeru, který se byl uspořádán ke svátku "jeho královské Výsosti prince Ferdinanda vévody z Kalábrie". Hlavní role obsadili tehdy francouzská lyrická sopranistka Henriette Méric-Lalande, tenorista Giovanni Battista Rubini a basista Luigi Lablanche.

Opera Bianca e Gernando se dočkala zásadní proměny dva roky po premiéře, v roce 1828. Bellini obdržel objednávku na operu k otevření nového divadla Teatro Carlo Felice v Janově dne 7. dubna 1828. Přišla prý pozdě, tak se Bellini rozhodl využít původní verzi a přizpůsobil ji novým podmínkám a zpěvákům. A protože z celé Bianky zůstaly beze změny jen velký duet a romance, a vedle změn je asi polovina opery zcela nová, včetně nového názvu, odmítl prý Gilardoniho a revizi libreta svěřil Felice Romanimu. Znovu byla nová verze opery, teď už jako Bianca e Fernando, uvedena v podzimní sezóně 1829 v La Scale a dva roky po Belliniho smrti se hrála v římském Teatro Valle dne 31. července 1837.

Původní verze, kterou uvádíme s originálním názvem Bianca e Gernando, byla po více než stu letech uvedena v létě 2016 na Rossiniho festivalu v Německu. Na programu je záznam z tohoto představení, který byl pořízen ve dnech 15. až 26. července 2016 na 28. ročníku zmíněného Rossiniho festivalu v Trinkhalle města Bad Wildbad v Německu. Byl vydán jako světová premiéra nahrávky originální verze opery z 30.5.1826 na CD.