Co je podle jubilanta Jiřího Grygara „dost špatná hudba“
"Jsem revírník, rechtor i farář", říká známý vědec, a představuje své hudební lásky. A slaví pětaosmdesátiny. Poslechněte si on-line sestřih víkendového pořadu stanice D-dur.
Návštěva se odehrála v budově Akademie věd na Národní třídě v Praze, z oken bylo vidět Národní divadlo.
Jiřího Grygara v dětství nejprve oslovila opera, maminka ho na ni brávala v Opavě. Pak se přidaly další žánry. Zatímco o vědě Jiří Grygar referuje spíše věcně, při vyprávění o hudbě mluví o dojetí, o velké lásce a obdivu a o tom, jak po poslechu Zelenky měl „oči jak tenisáky“.
Hudba a věda se v mnohých bodech tematicky protínají, ale ještě častější jsou přátelství, která propojují vědce a hudebníky, kteří se navzájem uznávají a inspirují. Řada planetek nese jména českých hudebníků, vědci mají svá pevná místa v Rudolfinu, Obecním domě, Besedním domě při abonentních koncertech. Vzájemně si obstarávají pianina a dalekohledy.
Jiří Grygar si do osmihodinového vysílání vybral Bacha, Zelenku, Smetanu, Beethovena, Suka, Glasse, Kabeláče, Janáčka. Nevybral si Holstovy Planety. To je podle něho špatná astrologie a také dost špatná hudba…