Dvořákova Armida z Ostravy

Záznam představení opery Antonína Dvořáka Armida v Národním divadle moravskoslezském z roku 2012. Tehdejší inscenace, která byla skvělá režijním řešením Jiřího Nekvasila, hudebním nastudováním dirigenta Roberta Jindry i výkony sólistů, vzbudila mimořádnou pozornost. Záznam posledního Dvořákova hudebně dramatického díla vysíláme v nezkrácené verzi 29. března v 16:00.

Příběh, který tematicky čerpá z renesančního eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém, byl už v minulosti inspirací ke vzniku řady hudebně dramatických děl - před Dvořákem jej zvolili Jean Baptist Lully, Antonio Salieri, Christoph Willibald Gluck, Josef Mysliveček nebo Joseph Haydn.

Přestože Antonín Dvořák sklízel ve světě uznání především jako skladatel instrumentální hudby, provázel ho operní žánr od počátku jeho profesionální kariéry až do konce života. Po úspěchu Rusalky v roce 1901 chtěl Dvořák začít komponovat novou operu, proto uvítal, když Jaroslav Vrchlický přišel s nabídkou libreta Armidy. Básník pořídil český překlad eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém v roce 1887 a námět pak nabízel ke zpracování už před Dvořákem Karlu Kovařovicovi, Karlu Bendlovi a Zdeňku Fibichovi. Příběh křesťanského rytíře Rinalda a krásné kouzelnice Armidy, neteře krále Damašku Hydraota, z doby středověkých křížových výprav směřujících k osvobození božího hrobu v Jeruzalémě, tvoří už u Tassa jednu z hlavních dějových linií. Vrchlický se ale v libretu ještě více soustředil na lásku milenecké dvojice, která v konfliktu různých kultur a náboženství hyne. Hybatelem děje se stává také intrikán a zrádce - čaroděj Ismen. Na rozdíl od Tassova smírného závěru zakončuje Vrchlický příběh Armidinou smrtí.

Dvořákova Armida

Armidu začal Dvořák komponovat na jaře roku 1902, partituru dopsal koncem srpna 1903. Dílo je završením Dvořákova celoživotního úsilí o vytvoření vlastního hudebně dramatického slohu. Hudba Armidy je zejména v místech milostných vzplanutí emocionálně exponovaná, ztvárnění atmosféry královského paláce v Damašku a koloritu Armidiných zahrad podnítilo skladatele k vytvoření hudby opojné smyslnosti, zvukové barevnosti a půvabných exotických impresí.

Armida z Ostravy

Premiéra Dvořákovy Armidy v pražském Národním divadle se konala za nepříznivých okolností. Šéf opery Karel Kovařovic svěřil nastudování druhému kapelníkovi Františku Pickovi. Nedostatečná příprava i liknavost umělecké správy ztrpčovaly Dvořákovi poslední týdny jeho života. Při premiéře 25. března 1904 nezůstal skladatel ze zdravotních důvodů ani do konce představení. Přestavitelé hlavních rolí se sice za Dvořáka postavili – první Armidou byla znamenitá Růžena Maturová, v úlohách Rinalda a Ismena vystoupili Bohumil Pták a Bohumil Benoni, krále Hydraota vytvořil Emil Pollert. Navzdory skvělým výkonům těchto protagonistů byla ale inscenace poznamenána ledabylostí a provedení se nesetkalo s očekávaným ohlasem. Nedobrý začátek historie Dvořákova operního epilogu, který je nesporně reprezentativním dílem české operní literatury jakoby negativně ovlivnil i další inscenační budoucnost díla, které rozhodně není uváděno tak často, jak by zasluhovalo.

V ostravské inscenaci z roku 2012 zpívají Martin Gurbal, Dana Burešová, Ulf Paulsen, Tomáš Černý, Martin Bárta, David Szendiuch, Martin Šrejma, sbor a orchestr opery Národního divadla moravskoslezského řídí Robert Jindra.

Vysíláme na D-dur v pravidelném operním čase v neděli 29. března v 16:00.