Emil Viklický: „Matematický talent jsem prohospodařil“
Návštěva u skladatele, klavíristy a jazzmana, který poslouchá Mahlera, Ravela i Dutilleuxe. Na D-dur o víkendu 22. a 23. července 8:00-12:00.
Emil Viklický nás přijal ve Viole. Tento divadelní prostor na pražské Národní třídě považuje za svůj druhý domov. Jeho paní tu několik desetiletí dělala ředitelku, Emil tu jako student poprvé v Praze jammoval, napsal hudbu pro mnoho představení a pravidelně tu improvizoval na klavír.
Ten je uložen v takovém skladu na kulisy za pódiem. Prostor je to opravdu malý a pianino je zaházené mnohými rekvizitami. Emil Viklický, požádán, aby zaimprovizoval něco jazzově - janáčkovského, sedl ke klavíru a opřel se do kláves takovou silou, že odložené předměty popadaly a z nahrávacího zařízení se zakouřilo.
Jazzmen vypráví o svých začátcich v Olomouci, které se slibně rozjely po dvou kolejích: matematické a hudební. Viklický vystudoval matematiku a obhájil práci o symetrických polynomech. Jistě netřeba nikomu vysvětlovat, o co jde... Pak ale převážila hudba, jazz, láska k Janáčkovi, ale i k Bergovi, Ravelovi, Henrimu Duttilleuxovi. Poslechneme si jejich skladby i interpretační výkony Viklického klavírních kolegů: Hancocka, Jarretta, Glenn Gould zahraje Bacha, Ivan Moravec Mozarta.
Z Viklického skladeb uslyšíme ty, v nichž jsou slyšet náznaky jazzu, třeba Saxomafii, i ty, které s jazzem nemají nic společného, včetně tvorby elektrofonické.
