Giacomo Puccini: La Fanciulla del West (Děvče ze Západu)
Pod taktovkou Zubina Mehty zazní na D-dur Pucciniho opera v pravidelném operním čase v neděli 17. září v 16:00.
„Chci napsat něco tvrdšího a bohatšího, protože typů jako Manon Lescaut, Bohéma či Butterfly mám už až po krk…“ – těmito slovy charakterizoval Giacomo Puccini svoji představu o příští opeře, kterou chtěl zkomponovat.
Při návštěvě Ameriky v roce 1907, kde se Pucciniho opery těšily mimořádné oblibě, shlédl skladatel divadelní hru amerického spisovatele, impresária a producenta Davida Belasca The Girl of the Golden West (Děvče ze zlatého Západu). Hra měla premiéru v roce 1905 a okamžitě se stala hitem, docílila 224 repríz a v následujících letech doslova cestovala po divadlech napříč Amerikou a dočkala se i románové podoby. Belascovo drama z drsného prostředí kalifornských zlatokopů zaujalo Pucciniho do té míry, že si na ně zajistil práva, protože cítil, že našel hledaný námět, který mu vyhovoval, a jímž by vzdal hold hostitelské zemi, v níž se jeho opery těšily mimořádné oblibě a byly prováděny těmi nejlepšími umělci, které si americká operní scéna zvala z celého světa. Libreto podle Belascovy hry napsali dramatik, básník, spisovatel a novinář Guelfo Civinini a básník Carlo Zangarini. Premiéra opery Děvče ze Západu se udála 10. prosince 1910 v Metropolitní opeře v New Yorku. Publikum bylo nadšeno. Hudební kritika byla v rozpacích, jak z drsné Pucciniho hudby, tak i z dějového prostředí, které bylo přivedeno na operní jeviště. Hudební nastudování však bylo podle dobových zpráv naprosto jedinečné a strhující, k němuž přispěla dvojice protagonistů příběhu: slavná česká operní diva Emma Destinnová v úloze barmanky Minnie a božský italský tenor Enrico Caruso coby bandita Dick Johnson, za dirigentským pultíkem stanul nikdo menší než slavný Arturo Toscanini. Jeho nastudování vzdal Puccini hold slovy: „…Toscanini svou interpretací operu znovu zkomponoval…“
O dva roky později zaznělo Pucciniho Děvče ze zlatého Západu, Das Mädchen aus dem goldenen Westen, jak byl v německém překladu pozměněn originální název opery, i na evropském kontinentě, a to ve Dvorní opeře ve Vídni. I tentokrát se při premiéře 24. října 1913 v jistém smyslu opakoval „americký scénář“: do určité míry zaskočené publikum sice aplaudovalo, ale hudební kritika významně krčila rameny. Především kvůli prostředí a ději, který mnohé z řad vídeňských hudebních kritiků šokoval. O půlroku později. 12. dubna 1914, uvedlo operu La fanciulla del West i pražské Nové německé divadlo. V hledišti opět stejně rozpačitá, až vlažná reakce. Den po pražské premiéře Pucciniho Děvčete ze zlatého Západu v Novém německém divadle přinesl 13. 4. 1914 list Montags-Revue aus Böhmen následující recenzi:
Děj podle dramatu Davida Belasca je vystupňováním drsných efektů, od scény, kdy dívka z divokého Západu, jakýsi ženský evengelista, předčítá zlatokopům z bible, až k závěrečné scéně, kdy Dick Johnson (bandita Ramerrez), pro změnu jakýsi Fra Diavolo divokého Západu, má být oběšen na stromě. Konzumuje se spousta špiritusu, aby se neřeklo, že v té opeře není žádný duch, hodně se střílí, aby se neřeklo, že opera nestojí ani za trošku prachu. Živí koně na jevišti, strašlivě zuřící sněhová bouře, hra v karty a melancholické písně touhy po domově, valčík a indiánská ukolébavka, milostný duet a divoká rvačka, monolog i sbor, všechno v pestré směsi napíná nervy, vybičovává je, někdy se tají dech; ale neosvobozuje to, ani tehdy ne, když statečná dívka zachrání cizinci život a odejde s ním kamsi. Tolik drsnosti, čtyřnásobná dávka Tosky, není pro vkus každého a brzy se objevil pro tento brutální děj umístěný na divoký Západ charakteristika „Cyankalifornie“.
Je samozřejmé, že Puccini nemohl na tuto látku vystačit s líbivými tóny, s něžným orchestrem. Je to Tosca ve zhrublém novém vydání doprovázená názvuky na Bohému a Butterfly, takže nejryzejší pucciniovská frazeologie. Až na Johnsonův monolog ve druhém dějství (opakování Cavaradossiho) je pro rozvinutí lyrična málo prostoru, a i tam, kde by se dalo najít klidnější spočinutí jako v prvním dějství nechce lyrika opravdu zahřát. Ale jedno musíme této Pucciniho hudbě pochválit: zní úžasně, dokonce je strhující a lesk houslí oslňuje jako slunce. Provedení řídil kapelník Peter Stermich…
Tradiční evropské operní publikum přelomu 19. a 20. století si se zlatokopy a kovboji a dalšími naturalismy na jevišti zjevně nevědělo rady. V tomto smyslu Puccini volbou námětu, ale i hudebním zpracováním předběhl svoji dobu. Hudba Děvčete ze Západu je velice moderní, místy úsečná, rytmicky pregnantní, a i pověstná pucciniovská melodika (kantiléna) je tu zcela nově, stručněji uchopena. Trvalo téměř ještě dalších 50 let, než začala být tato Pucciniho opera doceňována publikem i kritikou.
Na stanici Český rozhlas D-dur zazní Pucciniho opera La fanciulla del West z nahrávky vydavatelství Deutsche Grammophon, která vznikla v Londýně v červnu 1977, v nastudování dirigenta Zubina Mehty.
Giacomo Puccini: La fanciulla del West (Děvče ze Západu).
Opera o 3 dějstvích, libreto Guelfo Civinini a Carlo Zangarini podle divadelní hry Davida Belasca The Girl of the Golden West. Osoby a obsazení: Minnie, hostinská v baru U Polky (soprán), Carol Neblett; Dick Johnson alias Ramerrez, vůdce lupičské bandy (tenor), Plácido Domingo; Jack Rance, šerif (baryton), Sherrill Milnes; Nick, číšník v baru U Polky (tenor), Francis Egerton; Ashby, agent zasilatelské společnosti Wells Fargo (bas), Robert Lloyd; 8 zlatokopů: Sonora (baryton), Jonathan Summers, Trin (tenor), John Dobson, Sid (baryton), Malcolm Rivers, Bello (baryton), Tom McDonell, Harry (tenor), Paul Crook, Joe (tenor), Robin Leggate, Happy (baryton), William Elvin, Larkens (bas), Malcolm King; Billy Jackrabbit, Indián (bas), Paul Hudson; Wowkle, Indiánka, jeho žena (mezzosoprán), Anne Wilkens; Jake Wallace, pouliční zpěvák (baryton), Gwynne Howell, José Castro, zloděj z Ramerrezovy bandy (bas), Eric Garrett; Pošťák (tenor), Handel Owen. Zpívá a hraje sbor a orchestr Královské opery Covent Garden, sbormistr Robin Stapleton, řídí Zubin Mehta.