Gluckův „Orfeo“ z Met online

Christoph Willibald Gluck (1714-87) je v dějinách hudby považován za velkého reformátora opery. Pocházel z Bavorska, hudbu studoval v Praze a v Miláně. Právě tam se jako člen orchestru důvěrně seznámil s operním žánrem. Stal se žákem skladatele a vyhledávaného pedagoga Giovanni Battisty Sammartiniho (cca1700 - 1775)  a sám začal komponovat své první opery.

Jako nový hudebně divadelní žánr vzešlý z tvůrčí  iniciativy členů sdružení Florentská camerata získávala opera rychle pozornost, postupně se ale ve svém vývoji začala vzdalovat od idejí a estetických záměrů svých zakladatelů.  Prvním, kdo se pokusil o určitou reformu byl Claudio Monteverdi (1567-1643), který usiloval o rovnováhu hudby a dramatu a také o ideální uplatnění výrazových prostředků a stylovou čistotu. Opera se ale vyvíjela spontánně – zvláště její „neapolský typ“ se stal reprezentativním hudebně divadelním  útvarem, kde měla hudba privilegované postavení a v áriích především vytvářela příležitost pro artistní pěvecké výkony.

Dříve než se Gluck v roce 1750 stal kapelníkem dvorního divadla ve Vídni, poznal na svých cestách do Paříže a Londýna díla G. F. Händela a J. P. Rameaua, která  byla od italské operní praxe odlišná. To našlo v Gluckových názorech na operní estetiku  zřejmou odezvu, stejně jako dobový ideový vliv osvícenství. Začaly se  formovat jeho představy o ideální podobě opery, která by měla zprostředkovat působivé emocionální zážitky, přivést na jeviště reálně působící postavy s jejich city i konflikty, procházející dějem v logických a přesvědčivých situacích.

Pro uskutečnění svých reformních myšlenek našel Gluck ideálního spolupracovníka – byl jím italský literát Ranieri de Calzabigi (1714-1795). Spolu vytvořili taneční drama Don Juan a následně během necelých deseti let trojici oper zásadního významu Orfeo ed Euridice (1762), Alceste (1767) a  Paride ed Elena (1770). Calzabigi zcela rozuměl Gluckovým záměrům a už v Orfeovi a Euridice  vytvořil divadelně účinné italské libreto, které vypráví osudový příběh v jediné dramaticky vyklenuté linii.

Gluck textovou předlohu bez výhrad přijal a sám se vyjádřil: „Vedle jednoduchosti a přirozenosti usiluje moje hudba o největší výraz.“ Komponovat začal v zimě roku 1761, pracoval z vlastního přesvědčení, bez objednávky a perspektivy uvedení. Opera byla dokončena během několika měsíců a nastudování se dočkala brzy – původní provedení se konalo 5. října 1762 ve vídeňském dvorním divadle.  Gluck měl na nastudování velký vliv, snažil se individuálně pracovat s představiteli jednotlivých rolí v duchu svých intencí. Start „Orfea“ na operní jeviště ale nebyl příliš šťastný – ve Vídni zmizel z programu divadla velice brzy a totéž se opakovalo později v divadlech v Německu a Itálii. 

Významné  bylo nastudování v Paříži, kde byla opera Orfeo ed Euridice uvedena 2.srpna 1774, v roce, kdy skladatel přesídlil do Paříže. Pro toto provedení v Académie Royale de Musique, vyvořil Gluck revidovanou francouzskou verzi s řadou odchylek od té původní a také s přítomností baletu, který má pro francouzské prostředí zásadní důležitost.

Gluckovu operu Orfeo ed Euridice vysíláme poslouchejte online.