Bedřich Smetana: Tajemství

Eliška Krásnohorská, oblíbená Smetanova libretistka, zasadila dějiště opery Tajemství do kraje kolem Jabkenic, kde skladatel operu komponoval. A bez okolků mu to v dopise sdělila. „K tomu ještě podotýkám, že jsem si za dějiště nového libreta obrala okolí blízké Vašeho letního sídla, a hrad, na který snad z nedalekých návrší i viděti můžete; uhodnete zajisté, že jest to starožitný slavný Bezděz.“ V genezi textu, který je volným zápisem fantazie básnířky, je nalézán předobraz v Jiráskově románu Poklad, kde krajině vévodí hrad Potštejn a také v Erbenově stejnojmenné baladě, druhé básni ze třináctidílné sbírce Kytice. Však byl také jedním ze zamýšlených názvů opery titul Poklad. Další byl Tajemství nebo Stará láska. V uvedených pracích o pokladu jsou scény z venkovského života a k nim je přiloženo téma znepřátelených rodin, jaké lze najít v Shakespearově tragédii Romeo Julie. I tohle téma rezonovalo v mysli Krásnohorské tím spíše, že už v roce 1874, tedy tři roky před Tajemstvím, předala Smetanovi libreto k opeře Viola, podle Shakespearova Večera tříkrálového.

Titul Tajemství nakonec přirozeně vyplynul z rozhovorů, které se nové opery týkaly, neboť šlo vtipnou repliku na otázku, o čem bude pojednávat. To je tajemství, bylo řečeno a sama libretistka, po sdělení výše uvedené poznámky o Bezdězu dodala, že to ostatní bude pro Smetanu tajemství. Co všechno je tedy v libretu tajemství? Tak hned v úvodu je to pro Kalinu rada frátera Barnabáše, jak získat Rózinu ruku. Ví to jen panna Róza. Takhle to Krásnohorská narafičila. A poselství frátera se stane ústředním tématem poté, co bojechtivý Bonifác v zápalu vznikající pranice popadne zpuchřelý trámek ze zbořeného starého domu Kalinova a objeví v něm ukrytý list s poselstvím Barnabáše. A pak jde také o tajemství lásky mladého páru Blaženky a Víta, dětí znepřátelených konšelů.

Komický duch, který přejala kocourkovská literatura, spočívá v kuriózním uchování tajemství. Každý, kdo ho získá, neprodleně ho předá dále s přísahou mlčenlivosti. A nahluchlý lidový zpěvák Skřivánek (postižen nejspíše újmou z povolání) je zpraven zvoníkem Jirkou a pro jistotu hlásnou troubou z věže. Je známo, že i zvoníci bývají postiženi hluchotou z věčného dunění zvonů. Dalším prozrazeným tajemstvím je dluh, na který byl Kalinův dům postaven. Dotčený konšel to samozřejmě tutlá, ale zednický mistr, aniž by kohokoli zapřisáhl mlčenlivostí, to vytroubí slovy „dvanáct set, ba Pán Bůh ví, dlouho-li mu čekat mám!“. A to je přesně ta částka, kterou Smetana dostával jako divadelní gáži po odchodu z aktivní činnosti v roce 1874. Tisíc dvě stě zlatých, za které přenechal provozování svých prvních čtyř oper divadlu bez honoráře, několik měsíců dokonce nedostával. „Od května roku 1877“, píše Smetana „již nedostávám žádné gáže, a nemám, z čeho být živu“. V Jabkenicích u svého zetě, píše dále Smetana „přec nemohu zůstat…Kam ale půjdu, nevím, snad žebrat.“

Realita ze strádání autora se promítla do právě komponované opery i dalšími detaily jako dokument doby. Ale uvedení opery Tajemství Smetanovu finanční krizi zažehnalo. Premiéra se konala 18. září 1878 na scéně Nového českého divadla pod taktovkou Adolfa Čecha a v režii Edmunda Chvalovského.

Ve středu 18. září to bude 146 let od prvního provedení. Ačkoli premiéra ani první repríza nebyly zcela vyprodané, přinesla druhá repríza 23. září 1878, která byla Smetanovou beneficí, i kýžený finanční úspěch. Divadlo bylo přeplněno a při kapacitě této scény, která pojala tři tisíce diváků, vyneslo představení 451 zlatých. Ostatně, Nové české divadlo Smetanovi přálo, třebaže tam byla v roce 1882 uvedena nevydařená premiéra opery Čertova stěna. Ale zase se tam hrálo i sté provedení opery Prodaná nevěsta. Dnes je na místě této scény na rohu ulic Anglická a Škrétova hotel Deminka Palace a památná restaurace Demínka.

Opera Tajemství byla divácky úspěšná od prvního provedení a odpůrci z tábora pivodovců neměli námitky. Vedle Jana Nerudy, který operu vřele přijal, byl referát v Národních listech objevný. Václav Juda Novotný tehdy napsal: "Smetana přivodil tu radikální změnu, že tam, kde se dříve mluvilo jen o ´hudbě v Čechách´, se nyní musí mluviti o ´hudbě české´.“

 Spolu s operou Tajemství, jejíž supraphonskou nahrávku vysíláme, přidalo vydavatelství do stejného alba také fragment komické opery Viola od Bedřicha Smetany. Libreto připravila pro Smetanu Eliška Krásnohorská podle známé komedie Večer tříkrálový od Williama Shakespeara. Smetana zahájil kompozici už v roce 1874, ale práci odložil a vrátil se k ní až v závěru života. Tehdy také rozepsal svou rovněž nedokončenou orchestrální fresku Pražský karneval. Fragment opery Viola tvoří 365 taktů, tj. přibližně 14 minut hudby.