Rusalka v Královské valonské opeře
Rusalka se v roce 2024 po lednové inscenaci v belgickém Liège objevila na jevištích v Maďarsku, Izraeli, Francii (Nice a Toulouse), Španělsku (Tenerife, Valencie a Barcelona), Vídni, Německu, USA, Austrálii a Polsku. Nabízíme na D-dur 22. září v 16:00 a pak on line.
Rusalka vznikla rok před Dvořákovými šedesátinami, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a v oblasti symfonické byl světově uznávaným skladatelem. Tvůrčí sebevědomí podněcovalo jeho snahu dosáhnout stejného úspěchu i v oblasti reprezentativního operního žánru. Námět, podle kterého vzniklo libreto Rusalky se objevuje poměrně často v romantické literatuře. Pod názvem Undine je to v díle německého romantického literáta Friedricha de la Motte Fouqué, jako Malá mořská víla u Hanse Christiana Andersena a dále v dramatu Gerharta Hauptmanna Potopený zvon a nedokončeném dramatu Rusalka Alexandra Sergejeviče Puškina. Zejména Undine se svým ztvárněním milostné tragedie bytostí z rozdílných světů stala inspirací pro řadu hudebně-dramatických děl. Jedním z prvních, koho námět zaujal, byl umělecky všestranně nadaný E.T.A Hoffmann, který se svou operou Undine (1816) na libreto Fouquého slavil úspěch při berlínské premiéře. Roku 1845 byla Undine provedena v Magdeburgu ve zhudebnění Alberta Lortzinga na jeho vlastní libreto. Hrála se pak na evropských jevištích poměrně často až do konce 19.století, roku 1864 byla uvedena také v Praze ve Stavovském divadle.
Libreto k Dvořákově opeře Rusalka je dílem tehdy dvaatřicetiletého Jaroslava Kvapila, ve své době známé osobnosti českého kulturního života. Byl redaktorem pokrokového deníku Národní listy, autorem několika vydaných básnických sbírek a měl za sebou několik úspěšných premiér svých divadelních her na scéně pražského Národního divadla. Kvapil předložil hotové libreto řediteli Národního divadla, který je Dvořákovi doporučil. V libretu Rusalky ztvárnil námět tak, aby byl blízký českému prostředí - charaktery postav odpovídají jednotlivým typům známým z českých pohádek, jsou vytvořeny přesvědčivě a s lidským pochopením. Rusalčina touha po naplnění lásky v reálném světě a princova nestálost, vedou k tragickému vyústění, z něhož se oba hrdinové musí vykoupit, aby dospěli k závěrečné katarzi. Pro Rusalku získal Dvořák velice kvalitní text s originálním pojetím předlohy, který se vyznačuje mimořádnou krásou jazyka a bohatstvím básnických obrazů.
Možná právě kvalita libreta přispěla k tomu, že Dvořákova kompoziční práce na Rusalce probíhala velice rychle 21. dubna 1900 začal psát skici a 27. listopadu téhož roku dokončil partituru. Skladatel trávil většinu této doby na svém venkovském sídle ve Vysoké u Příbrami, v kraji s romantickou přírodní scenérií. Rusalka je příběhem o vztahu člověka a přírodních živlů, o tragických důsledcích střetu těchto dvou světů, o vině a odpuštění. Tyto základní roviny se spojují i v hudebním pojetí opery. Hudba lidského světa je robustní a postavy hajného a kuchtíka nepostrádají komické prvky typické pro českou operu. Oproti tomu svět pohádkových bytostí je pojat v jemných poetických tónech a v impresionistickém koloritu.
Ve srovnání s Dvořákovými předchozími operami představuje hudba Rusalky stylový svět, inklinující už k impresionistickým výrazovým prostředkům. Skvělá instrumentace partitury je vytvořena se zvláštním citem pro charakteristiku prostředí, situací, postav a nálad. Dvořák prokázal geniální smysl pro zvukomalbu, melodickou bohatost i dramatičnost. Původní premiéra Rusalky se konala 31. března 1901 v Národním divadle v Praze v hudebním nastudování Karla Kovařovice a byla mimořádně úspěšná.
V záznamu představení 27.1.2024 v Královské valonské opeře v Liège zpívají: Corinne Winters (Rusalka), Anton Rositskiy (Princ), Jana Kurucová (Cizí kněžna), Evgeny Stavinsky (Vodník), Nino Surguladze (Ježibaba), Jiří Rajniš (Hajný), Hongni Wu (Kuchtík), Lucie Kaňková (První žínka), Kateřina Hebelková (Druhá žínka), Sofia Janellidze (Třetí žínka) a Alexandr Marev (Lovec). Spoluúčinkuje Sbor Královské valonské opery, sbormistr Denis Segond. Hraje Orchestr Královské valonské opery, řídí Giampaolo Bisanti.
Po vysílání na D-dur 22. září v 16:00 k poslechu online zde
