S Prodanou nic nebude
Nejpopulárnější operu Bedřicha Smetany hrajeme v rámci Roku české hudby na D-dur v pravidelném operním čase v neděli v 16:00.
„Mit der Prothána ist es nichts“ dozvěděl se Bedřich Smetana od ředitele Prozatímního divadla Franze Thomého, krátce po úspěšné premiéře své druhé opery Prodaná nevěsta.
Premiéra 30. června 1866 i druhé představení v Novoměstském divadle totiž pro nízkou návštěvnost nic nevynesla, proto ono prohlášení, že s Prodanou nic nebude. Skladatel pak na žádost ředitele zrušil smlouvu o provádění opery a přišel tak o 600 zlatých. Třetí představení se konalo opožděně neboť 16. června vypukla válka Rakouska s Pruskem a 1. července byl po „zásahu vyšší moci“ rozpuštěn divadelní soubor. A 3. července, v den rozhodné bitvy u Hradce Králové, prchá Smetana z Prahy do Nových Hutí u Berouna. Je na místě poznamenat, že Smetana po zrušení kontraktu na Prodanku nezůstal bez prostředků. V březnu 1866 mu byla konečně přiznána cena 600 zlatých z Harrachovy soutěže za operu Braniboři v Čechách a po válce s Pruskem získal dne 13. září 1866 kapelnické místo v Prozatímním divadle.
První Smetanova opera Braniboři v Čechách vznikala přibližně půl roku. Prodanou nevěstu psal Smetana tři roky a po premiéře doznala další tři úpravy do konečné podoby na představení 25. září 1870 v Praze. To máme dobrých šest let. Očekávané třetí představení v původní verzi o dvou jednáních s mluvenými dialogy se konalo v Prozatímním divadle 27. října 1866 na počest císaře Franze Josefa I. Druhá proměna přišla v lednu roku 1869 a hned 1. června 1869 uvedl Smetana Prodanou nevěstu ve třetí verzi, už s úpravou o třech dějstvích. Poslední verze vznikla z podnětu uvedení opery v Petrohradě, kam nabídku importoval pěvec Josef Paleček. Byl to první představitel Krušiny v Prodance, později pěvec Mariinského divadla v Petrohradě. A podstatnou úpravou opery v poslední verzi bylo nahrazení mluvené prózy zpívanými recitativy, definitivně vypadl kuplet principála a Esmeraldy a hudební čísla byla seřazena tak, jak je tomu dnes. V Petrohradu se hrála 11. listopadu 1871. Smetanův životopisec Václav Holzknecht trefně poznamenal, že Prodaná nevěsta „je dítětem jeviště i hlediště“.
O popularitě Prodané nevěsty svědčí její neustálá přítomnost na domácích i zahraničních jevištích. Opera byla také záhy zfilmovaná a od prvního záznamu na přírodním jevišti v Šárce z roku 1913 vzniklo do roku 1981 dalších šest snímků. Poslední v roce 1981 v režii Františka Filipa s hrajícími operními pěvci. V roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany a 140. výročí úmrtí Mistra je jistě vhodné připomenout také Luhačovice, třebaže tam Smetana nikdy nebyl. V lázeňském komplexu Jurkovičových památných budov stojí totiž také Dům Bedřicha Smetany, který postavil v empírově-wagneriánském slohu brněnský architekt Emil Králík.
O jeho pojmenování se zasloužila spisovatelka a zpěvačka Marie Calma Veselá, manželka tehdejšího ředitele lázní MUDr. Františka Veselého. Manželé Veselí hostili ve své vile Leoše Janáčka a pomáhali prosadit Její pastorkyni v Praze, Marie Calma studovala totiž zpěv u Karla Kovařovice. A ve Varšavě zpívala Libuši, Rusalku i Prodanou nevěstu. V Luhačovicích organizovala kulturní život a při vědomí čtvrtstoletí od úmrtí Bedřicha Smetany a skutečnosti, že v Luhačovicích žila jeho druhá manželka Betty s jejich dcerou Zdenkou, navrhla nejen pojmenování domu, ale zároveň iniciovala Smetanův hudební festival. Ten se v Luhačovicích konal od 31. 7. do 1. 9. 1909 a v jeho rámci také zazněla v Lázeňském divadle opera Prodaná nevěsta v provedení Janovské operní společnosti. Na konec festivalu byl 1. srpna 1909 Dům Bedřicha Smetany otevřen a Mistrova vnučka Daniela Heydušková tam odhalila bustu Bedřicha Smetany od sochaře Václava Maška.
Heyduškovi žili ve vile Žofín, která stojí v dnešní ulici Betty Smetanové v Pražské čtvrti v Luhačovicích. Betty Smetanová, zemřela 14. 12. 1908. Je pohřbena v Luhačovicích a spolu s ní tam v hrobě leží od roku 1936 i její dcera Zdenka. A od roku 1973 i její syn Zdeněk Heydušek. Hrob byl původně na starém, dnes už zrušeném hřbitově v kopci na pravém břehu Luhačovického potoka. V roce 1978 byl otevřen nový Městský hřbitov opět vysoko v kopci, ale na levém břehu Luhačovického potoka, a sem bylo místo posledního odpočinku rodu přeneseno. Donedávna navštěvoval pietní místo už jen Smetanův pravnuk Petr Heydušek. Dnes je zlaté písmo na náhrobku už poněkud vybledlé.
