Vánoční oratorium Bachova předchůdce Schütze

Věhlas a nezastupitelnost dvorního skladatele Heinricha Schütze na dvoře saského kurfiřta Johanna Georga II. v Drážďanech dokumentoval fakt, že si musel odchod do důchodu vyprosit. Přesto byl nadále ke dvoru povoláván. Talent mladého Heinricha, prý náhodou, objevil lankrabě Mořic Hesensko-Kasselský, který mu nabídl místo v pěveckém sboru na svém dvoře v Kasselu a vzdělání. Schütz studoval právo v Marburgu a později odešel do studovat hudbu Benátek a do Kasselu se vrátil na místo varhaníka. Lankrabě Mořic byl proslul vášní pro umění, zvláště hudbu a divadlo. Mimo jiné významně podporoval kočovný spolek Čeští komedianti (Die Tschechische Comoedianten) a v roce 1605 postavil v Německu první stálé divadlo, které pojmenoval Ottoneum. A zruinoval tím celé své panství Hessensko – Kasselsko.

Ale ještě v roce 1614 vyslal Schütze do Drážďan, aby dohlédl na hudbu ke křtu syna saského kurfiřta. A Schütz už tam zůstal. V roce 1615 se do Drážďan přestěhoval a pak mu landkrabě udělil získal stálé místo v kurfiřtské kapele.     

Schützovy přednosti tkvěly zejména v oboru sborové tvorby, ve které účinně propojil italské prvky vokální hudby a luteránskou zbožnost. Studoval hudbu v Benátkách u Giovanniho Gabrieliho, varhaníka a skladatele baziliky sv. Marka a o šestnáct let později se do Benátek vrací ke kapelníkovi slavného chrámu, kterým byl Claudio Monteverdi. U Gabrieliho napsal v roce 1611 svou První knihu madrigalů. Gabrieliho vícehlasé Sacrae Symphoniae (Posvátné symfonie) následoval třemi sbírkami Symphoniae sacrae, přičemž po první na latinský text píše další dvě na text německý.

Převážně německý text mají také Žalmy Davidovy a první německé rekviem také napsal Schütz. Bylo vydáno v roce 1636 pod názvem Musikalische Exequien. A za stěžejní díla Schützova stěžejní díla jsou dále považovány také Pašije a Vánoční oratorium.

Schütz byl také komponistou první německé opery Dafne, která byla provedena v roce 1627, ale během třicetileté války se hudební partitura ztratila. Zůstala jen německá úprava původního libreta Ottavia Rinucciniho od Martina Opitze. Což nedalo spát německému muzikologovi Reinhardu Seehaferovi, který v roce 2007 operu Dafne zrekonstruoval. Vedle ztracené opery jsou také nezvěstné Schützovy balety Orfeus a Eurydika z roku 1638 na libreto Augusta Buchnera a zpívaný balet Paris a Helena na libreto Davida Schirmera. Tento balet byl komponován k příležitosti svatby dvou bratrů Marice a Christian, synů kurfiřta Johanna Georga I, která se konala 19. listopadu 1650 v Drážďanech. Reinhard Seehafer má tedy co rekonstruovat.

Bacha oživil Mendelssohn - Bartholdy, Schütz byl rehabilitován až ve 20. století. Dnes známe skoro 500 jeho skladeb, které jsou uspořádány v seznamu Schützových skladeb SWV (Schütz-Werke-Verzeichnis).      

Ve speciálu staré hudby je na programu Příběh o narození Krista, který Heinrich Schütz napsal dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1623, když už byl osm let ve službě v Drážďanech a kurfiřt Johann Georg I. usoudil, že nahradí dosud používanou vánoční hudbu příběhem Schützovým. A v roce 1660 měl stejnou myšlenku kurfiřtův nástupce a jeho syn Johann Georg II.  Schützovi bylo  tehdy 75 let a soužily ho nejen pokračující ztráta sluchu ale také zraku. Jeho Vánoční oratorium, které vyšlo pod titulem Historie narození Ježíše Krista, má úplný název Narození našeho Pána Ježíše Krista, Historie radostného a milostivého narození syna Boha a Mariina Ježíše Krista.

Oratorium bylo pravděpodobně provedeno při vánoční bohoslužbě dvorní kapelou saského kurfiřta Johanna Georga II. v Drážďanech v roce 1660. Schütz nechal oratorium vytisknout v roce 1667, ale jen v omezené podobě. Vyšly jen recitativy a text ostatních částí, neboť skladatel usoudil, že oratorium svede zahrát jen kurfiřtská kapela. Nicméně dodal, že na požádání může opis hudby prodat. Tato publikace se objevila v Souborném vydání Philippa Spitty v Lipsku vydávaném v letech 1885 až 1894. Ostatní hlasy objevil Arnold Schering v roce 1908 ve sbírce Düben v knihovně univerzity v Uppsale. Z úvodního sboru se zachoval pouze part basso continuo, v Intermédiu chybí trombónový part.

Heinrich Schütz, známý ve své době pod latinskou verzí svého jména Henricus Sagittarius, zemřel 12 let po provedení Vánočního oratoria ve věku 87 let.  Jeho poslední skladba vyšla roku 1671 v Drážďanech, rok před autorovou smrtí – byl to vokálně instrumentální cyklus písní Schwanengesang. Tedy opravdová Labutí píseň.