Ivan Ženatý: "Nemám rád, když se něco nedořekne“

1. prosinec 2018
Ivan Ženatý

Návštěva u houslisty Ivana Ženatého bude jiná, než ty předchozí. Hostitel si to tak přál a Ilja Šmíd mu rád vyhověl. Na stanici D-dur 8. a 9. prosince 8:00-12:00.

„Máš rád ryby?“, zeptal se mě Ivan Ženatý, když jsem si s ním telefonicky domlouval návštěvu. Přitakal jsem, ale také připomněl, že jsem mu především kladl na srdce, aby si připravil nahrávky a ty kulaté destičky zvané „cédéčka“, aby opravdu byly v obalech a byly hratelné (kolikrát už se stalo, že v rozhlasovém studiu se supertechnikou ty nejfrekventovanější nosiče náhle nehrají, ačkoliv doma je pouštíte každý den). Naznačil jsem mu pravidla naší stanice – klasická hudba v pestrém výběru, střídání epoch, stylů, žánrů, rozumné délky. Odtušil, že rozumí.

Ivan Ženatý

Jakmile jsem usedl v Ivanově domku, poté, co jsem jej vyrušil ze cvičení, přinesl sklenku vína a k němu přiložil arch s pečlivým rukopisem napsaným výběrem hudby, včetně stopáží. Na každý den čtyři skladby. Jedno dílo na hodinu. Trochu jsem znejistěl. Pokouším se trochu zviklat jeho rozhodnutí. „Nebylo by dobré třeba tenhle písňový cyklus nehrát celý – vždyť trvá hodinu! – a třeba z toho udělat výběr?“ Zamyslel se. „Víš, já nemám rád, když se něco nedořekne. Dnes se všechno zkracuje, já si v autě pouštím celé dlouhé symfonie. Hrát jenom jednu větu, to je nevkusné. A právě stanice D-dur by to neměla dělat, že?“ „Samozřejmě, jenže jedna dlouhá skladba by mohla být vystřídána dvěma kratšími, aby to bylo pestré, jak jsou posluchači zvyklí…“ Pohlédl na mě: „A co kdybychom tak trochu pluli proti proudu!?“

Niccolo Paganini

A tak jsme vypluli. Povídali jsme si o hudbě, o rozdílných přístupech studentů ke studiu u nás a ve Spojených státech, kde působí na univerzitě v Clevelandu, o tom, jak jsou dnešní mladí muzikanti nejen technicky, ale i hudebně vyspělí, proč má rád Schubertovu Krásnou mlynářku v podání jeho dřívějšího kolegy v Drážďanech Petera Schreiera, jak ho mrzí, že nikdy nehrál v kvartetu, jak hrál při studiích u prof. Bezrodného v Moskvě dva měsíce jen na prázdných strunách - o mnoha dalších věcech. Ivan Ženatý je vzdělaný a mnohostranně nadaný člověk, své názory formuluje rozvážně a přesně. A má samozřejmě vybraný hudební vkus - pouštěli jme si krásnou muziku: Ravelův Smyčcový kvartet, Bachovo Umění fugy, Paganiniho Capriccia v podání Shlomo Mintze – právě téhle nahrávky z raného údobí Shlomovy kariéry si velmi cení, Sukovu smyčcovou serenádu se vzpomínkou na Jiřího Bělohlávka či Rachmaninovovu 2. symfonii – a další.

Byla to opravdu stylová plavba „proti proudu“, ba i rybu jsme ulovili! V rozhlase neuslyšíte mé pomlaskávání nad skvěle upečeným candátem, kterým Ivan moji návštěvu v jeho domácnosti ukončil – samozřejmě s dalším povídáním o životě a tak… Byl to krásně prožitý čas.