Jan Kučera: Vážná hudba se nedá poslouchat jako kulisa
Tak skladatel a dirigent Jan Kučera (1977) vysvětluje, proč za volantem poslouchá spíše tradiční nebo moderní jazz a nejraději ze všeho mluvené slovo. Rodinka Tlučhořových mu dokonce poskytla inspiraci k jeho opeře Rudá Marie.
Jan Kučera absolvoval Pražskou konzervatoř (skladbu u Bohuslava Řehoře a dirigování u Miriam Němcové a Miroslava Košlera) a ve studiích pokračoval na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze u Vladimíra Válka, který si ho přivedl jako svého asistenta k Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, kde potom nějaký čas působil i jako stálý dirigent. Z těch dob se datuje i čestné uznání v dirigentské soutěži Pražského jara. Nyní je třetí sezónu šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru, ale s Rozhlasovými symfoniky spolupracuje nadále, často ho můžeme vídat rovněž v čele Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a příležitostně i jiných orchestrů. Jako operní dirigent nastudoval Rossiniho Popelku či Šostakovičův Antiformalističeskij rajok a Orango, vše pro Národní divadlo v Praze.
Operní a symfonický obor jsou dvě odlišné discipliny, málokterý z dirigentů umí dobře obojí. To máte jako s jízdou na lyžích – skokan i běžkař sice oba jedou na lyžích, ale řeší úplně jiné věci
Jan Kučera má na svém kontě obrovské penzum studiových nahrávek, často se jedná o skladby soudobých autorů. Pomáhat soudobé hudbě do života považuje za svou takřka povinnost, ostatně dobře ví, jak je někdy těžké soudobou hudbu do života nejen dostat, ale i ji v hudebním provozu udržet. Sám skladatelsky zasahuje do mnoha oborů – píše hudbu symfonickou i komorní, kantáty, písně, scénické partitury a je také zdatným aranžérem – pro symfonický orchestr upravil písně Jaroslava Ježka a další písně a melodie z českých filmů. Jeho operu Rudá Marie uvedlo pražské Národní divadlo, Národní divadlo moravskoslezské má na repertoáru jeho balet Tři mušketýři. Na Pražském jaru představí letos Epoque Quartet dvě jeho skladby, jednu mnohaletou (protože oblíbenou) trvalku – Zrození, druhá – Sluneční hodiny – bude premiéra. A je v týmu skladatelské čtveřice, jejíž společné dílo Český poutník na texty českých básníků bude v premiéře uvedeno na letošním ročníku festivalu Smetanova Litomyšl.
Dětství strávil Jan Kučera na Šumavě (narodil se v Klatovech, do hudebky chodil v Nýrsku), v současné době žije v Praze a doma – jak se svěřil – má nejraději ticho. Což je se dvěma malými dcerkami někdy možná těžko dosažitelné, a proto jsme se setkali v kavárně Nona v budově Nové scény nad Národní třídou – kde měl zrovna zkoušku na představení dětský soubor. Jan Kučera si tu nicméně zavzpomínal na 17. listopad 1989, jehož byl jako dvanáctiletý přímým účastníkem, a ve víkendovém setkání si tento čas připomeneme jednou částí z památného provedení Smetanovy Mé vlasti Rafaelem Kubelíkem na zahajovacím koncertě Pražského jara 1990.
Mou vlast mám doma – moje manželka se jmenuje Šárka a je z Tábora.
Ke každé skladbě, kterou budeme s Janem Kučerou poslouchat, se dozvíme něco zajímavého z úhlu pohledu dirigenta, který je současně skladatelem i interpretem, ať už je to hudba J. S. Bacha, W. A. Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Clauda Debussyho, Bohuslava Martinů, Sergeje Prokofjeva, George Gershwina, Dmitrije Šostakoviče, E. W. Korngolda, Igora Stravinského, Juraje Filase a dvěma skladbami nahlédneme i do tvůrčí dílny našeho hostitele.