Jubilant Hector Berlioz
Francouzský hudební skladatel Hector Berlioz, po celý život vznětlivý romantik, bouřlivák protestující proti nepravostem v umění a neúnavně prosazující ideu pokroku v hudbě, zanechal opravdu významnou stopu v historii hudby.
Přestože nelze v historii umění určit přesné hranice mezi styly a slohy, v případě Berlioze víme, že neoromantismus zahájila jeho Fantastická symfonie. Jeho, nejvlastnějším slohotvorným vynálezem je pověstná idée fixe, jejíž přínos tkví nejen v mimohudebním porgramu, ale i v tématickém sjednocení všech vět cyklických skladeb. Berlioz ale přinesl i moderní instrumentaci a zcela neotřelé používání orchestrálního aparátu.
Berlioz, hnán sebestřednou povahou přímočaře vpřed, nepovšiml si většinou, že na své cestě nekácí jen přežilé modly, ale že zasahuje i to živé, co má stále hodnotu. Vzpomeňme jen na Paganiniho: houslový virtuos asi nejvýstižněji charakterizoval Berliozův osud, řekl-li, že v něm viděl mladého geniálního muže, který se ale vyčerpává v boji o své umění. Berlioz je považován za revolucionáře, nikoli jen v politickém smyslu, ale i v kompozici, zejména v oblasti instrumentace. Jeho umění umí být ovšem i lyrické, jak je slyšíme v symfonii s violovým sólem Harold v Itálii, je to také umění monumentální, jež zanechal v oratoriích Dětství Ježíšovo či Faustovo prokletí, v dramatické symfonii Romeo a Julie či operách Benvenuto Cellini nebo Trojané (i tu vysíláme na D-dur v neděli v 16:00).
Hector Berlioz byl velký snílek a ve svém zanícení zacházel až do krajností, někdy i mimo realitu. Ve svých vlastních pamětech své čtenáře občas klame či mate, byť někdy nezaviněně. Berlioz byl obdivovatel Goetha, Byrona a Shakespeara, byl činný jako hudební kritik v pařížském deníku Journal des débatts.
Stopadesáté výročí úmrtí Hectora Berlioze připomínáme 8. března, zemřel ve věku pětašedesáti let roku 1869.
Na D-dur vysíláme 9. a 10. března 8:00-12:00