Jubilant Maurice Ravel
Víkendové dopoledne s klavíristou a dirigentem švýcarsko-španělsko-baskického původu, rytířem Belgického království, doctorem honoris causa v Oxfordu, který odmítl Řád čestné legie. Na D-dur v sobotu 14. března a neděli 15. března 2020 8:00-12:00.
Maurice Ravel, jehož 145. výročí narození připadlo na 7. březen, má své pevné místo v bohaté galerii hudebních skladatelů Francie. V době jeho vstupu do koncertního života tomu tak ale rozhodně nebylo. Stála za ním jen hrstka věrných přátel, mezi nimi skupina generačních druhů, a naštěstí i jeho profesor Gabriel Fauré. Jednak vystoupil na veřejnost v době proměny hudebního slohu, a jednak patřil k těm originálním osobnostem, které to měly v každé době těžké.
Ravel byl po matce baskického původu, jeho plachost, kterou mnozí jeho současníci zmiňují ve svých pamětech, byla spíše obezřetnost nebo věrnost tradici. Společnost to ne vnímala vády pozitivně. Václav Holzknecht popsal Ravelovu zásadní charakteristiku, když poznamenal, že ho vlastně ani ti nejbližší přátelé neznali. Jeho ironie v komunikaci a sebeznevažující poznámky byly jen vnějškové jevy, za kterými byla skryta jiná skutečnost. O mnohých svých skladbách, které veřejnost s nadšením přijímala, se vyjadřoval překvapivě sarkasticky. O skladbách, které se naopak publiku nelíbily a propadly, mluvil jako o banalitách a dělal dojem, jako by se ho neúspěch netýkal. A těch neúspěchů bylo dost a dost. Užil si jich nadmíru už během studia na konzervatoři. Pětkrát vstoupil do soutěže o Římskou cenu, která by ho klasifikovala jako hotového skladatele a také by mu umožnila studium po hmotné stránce, protože navzdory zdání, nepatřila jeho rodina k zámožným. Dostal ale jen druhou cenu, což ho rozmrzelo, a když mu byla nabízen Řád Čestné legie, odmítl ho.
Ravel prožil celý život v osamění, nikdy se neoženil. Na zvídavé otázky odpovídal, že jeho milenkou je hudba. Roce 1920 se nastěhoval do svého Belvederu v Montfort-l´Amaury u Paříže, obklopil se obrazy, sbírkou mechanických hraček a hodinek a staral se o pečlivě pěstěnou zahrádku. Ravel je charakterizován jako impresionista, ačkoli sám se za něj nepovažoval, a říkal, že impresionista je Debussy. Přitom ani ten s takovým zařazením nesouhlasil. Ravel zcela logicky tvrdil, že žádná hudba není impresionistická, a že termín patří jen výtvarnému umění. Ve svém stylu setrval v tonalitě, kterou příležitostně okořenil znaky neoklasicismu, expresionismu i jazzu. Komponoval dobrých 39 let od prvotiny Groteskní serenáda pro klavír, která nebyla vydána, až po poslední tři písně s titulem Don Quijote Dulcineji z roku 1932. Poté žil ještě pět let s hudbou a mnoha tématy v hlavě, které pro nemoc už nemohl zapsat. Zemřel v Paříži 28. prosince 1937 ve věku 62 let.
Na D-dur v sobotu 14. března a neděli 15. března 2020 8:00-12:00.
