Jubilující Aida z pařížské Opéra Bastille
Jeden a půl století uplyne 24. prosince od okamžiku, kdy zazněly poprvé tóny opery Giuseppe Verdiho Aida, jejíž děj se odehrává v magickém prostředí starověkého Egypta. Na pozadí příběhu milostného trojúhelníku egyptské princezny Amneris, zajaté etiopské princezny Aidy a egyptského vojáka Radamese se promítají témata války, národní identity i otroctví.
Vznik opery nepřímo souvisí s otevřením Suezského průplavu v roce 1869. To posílilo nejen politické a hospodářské pozice Egypta, ale vyvolalo i ambice, aby se jeho hlavní město kulturně vyrovnalo světovým metropolím. Egyptský panovník Khedive Ismail Pascha nechal postavit v Káhiře reprezentativní dvorní divadlo ve stylu milánské La Scaly podle návrhu italských architektů Pietra Avoscaniho a Maria Rossiho, které bylo slavnostně otevřeno Verdiho operou Rigoletto. Ismail Pascha se rozhodl zajistit pro divadlo také původní „národní operu“ na námět z egyptské historie. Nabízel se příběh etiopské otrokyně Aidy a egyptského vojevůdce, který zpracoval francouzský egyptolog v panovníkových službách Edouard Mariette a do scénické verze přetvořil Camille du Locle, ředitel Komické Opery v Paříži.
Pro hudební ztvárnění byli zvažováni přední skladatelé té doby - mezi vytipovanými autory byli Richard Wagner, Charles Gounod a také Giuseppe Verdi. Ten byl pak definitivní volbou a 2.června 1870 potvrdil, že přijímá objednávku na vytvoření nové opery, která měla být uvedena v Káhiře v následující zimní sezóně. Verdi se dal rychle do práce, bohatý příběh jej lákal pro fascinující exoticko archaické prostředí, drama osudové lásky a také téma války a povinnosti k vlasti – to vše bylo příslibem pro divadelně působivé ztvárnění. Libreto zpracoval podle skladatelových podrobných dispozic Antonio Ghislanzoni. Verdimu se podařila obdivuhodná syntéza typu impozantní velké opery i vyjádření individuálních lidských příběhů dramaticky přesvědčivým způsobem, plným vášnivých emocí i nostalgických citových hnutí. Příprava inscenace, která měla mít premiéru v lednu 1871 se ale zkomplikovala Prusko - francouzskou válkou, protože dekorace a kostýmy pro exkluzivní výpravu byly zhotovovány v obležené Paříži a nemohly být včas převezeny. Verdi tak využil čas k revizi libreta a partitury.
Slavnostní premiéra Aidy se uskutečnila v Káhiře 24.prosince 1871, dirigentem byl Ital Giovanni Bottesini. Opera se setkala s nadšeným přijetím a stejně pak i v únoru 1872 při své italské premiéře v milánské La Scale, kde byla představitelkou titulní role česká sopranistka Teresa Stolzová, prominentní interpretka postav Verdiho oper.
Letošní inscenace Aidy v pařížské Opéra Bastille je dílem nizozemské režisérky Lotte de Beer, která ve své koncepci nastoluje otázku západní kolonizace. Děj posunula do 19.století, jeho prostředí tvoří metafora muzea s vernisáží etnografické sbírky prezentující uloupené artefakty z celého světa. Oživujícím prvkem na scéně je přítomnost loutek v životní velikosti, které dublují jednotlivé postavy opery.
V záznamu provedení v březnu t.r. zpívají v hlavních rolích Ksenia Dudnikova (Amneris), Sondra Radvanovsky (Aida) a Jonas Kaufmann (Radames) operu nastudoval italský dirigent Michele Mariotti.
