Královna ze Sáby

Operní triumf Karla Goldmarka na D-dur v neděli 19.1. v 16:00.

Operní prvotina Karla Goldmarka (1830 – 1915), Královna ze Sáby, se od své premiéry 10. března 1875 ve Dvorní opeře ve Vídni, stala okamžitě repertoárovým číslem všech tehdejších velkých operních domů v Evropě i v Zámoří a ve své době patřila k několika divácky nesmírně oblíbeným dílům. S příchodem 20. století a velké proměny hudebně-dramatické estetiky se Královna ze Sáby začala z jevišť postupně vytrácet a byla a bývá uváděna jen velmi zřídka.    

Mimořádný úspěch, který od vídeňské premiéry v březnu roku 1875 Goldmarkovu operu Královna ze Sáby provázel v příštích několika desítkách let, lze do jisté míry přičíst tomu, že šlo ve své podstatě o dílo, které bylo psáno v tehdy velmi oblíbeném a módním stylu tzv. velké francouzské opery. Nechyběly tu oslavné sborové scény nebo výpravná baletní čísla poskytující monumentální a strhující podívanou. Značné oblibě se Královna ze Sáby těšila zejména v německy mluvících zemích, neboť tu byla chápána jako německý protipól k velkým dílům francouzské a italské opery, Meyerbeera a Verdiho. K divácké oblíbenosti se pak záhy ještě připojila i interpretační oblíbenost. Titulní role sábské Královny a jejího milence Assada nabízely svým náročným hudebním pojetím efektní pěvecké příležitosti. Zvláště pak pěvecky náročná role Assada, někdy přirovnávaná k Wagnerovu Lohenrginovi, byla pro tenoristy vítanou příležitostí k předvedení jak lyrických tak i dramatických výkonů. Goldmarkova Královna ze Sáby nabízela dráždivý milostný příběh s efektní a přístupnou hudbou. Skladatel vkusně využil jemný orientální hudební kolorit k vykreslení podmanivých nálad v lyrických pasážích vystřídaný mohutnými ansámblovými sborovými a baletními vstupy. Ačkoliv se celkový ráz Goldmarkovy hudby kloní ke konzervativnímu pojetí, některé melodické názvuky odkazují nejenom k Wagnerovi, Meyebeerovi, ale také k Schumannovi a Spohrovi, nelze tu současně nepostřehnou i skladatelovu snahu o jakousi hudební syntézu. V jistém smyslu může Goldmarkova Královna ze Sáby v lecčems připomínat, či předjímat hudební tendence objevující se na přelomu 19. a 20. století.

Die Königin von Saba

Na příběh o sábské královně, zachycující její návštěvu na dvoře krále Šalomouna, jako možného operního námětu, upozornila Karla Goldmarka jeho žačka Caroline von Gomperz-Bettelheim, vynikající mezzosopranistka, která také měla původně zpívat titulní roli Královny ze Sáby. Tou se však nakonec slavná wagnerovská pěvkyně Amalie Materna. Biblický námět o Královně ze Sáby už zhudebnili před Goldmarkem dva francouzští skladatelé: dnes zapomenutý Antoine Aimable Elie Elwart (1808-1877), jež byl profesorem kompozice na pařížské konzervatoři, a slavný pařížský operní autor Charles Gounod (1818-1893). Elwartova opera nebyla doposud nikdy provedena a Gounodova La Reine de Saba, která po pařížských uvedeních v letech 1861-62 nezaznamenala významný ohlas, zůstala v mohutném stínu pozdější úspěšné opery Faust a Markétka. Třetí a ve své době nejúspěšnější zhudebnění tohoto biblického námětu vzešlo z pera Karla Goldmarka (skladatel začal na opeře pracovat roku 1863 a dílo vznikalo téměř 12 let).

V letech 1876 – 1938 byla Goldmarkova Královna ze Sáby uváděna na jevištích operních domů doslova téměř po celém tehdejším hudebním světě: v Budapešti, Hamburku, Turíně, Berlíně, Petrohradě, Rotterdamu, Madridu, New Yorku, Varšavě, Antverpách, Buenos Aires, Londýně, Sofii či Helsinkách. Po roce 1945 se v evropském divadelním repertoáru objevuje Goldmarkova Královna ze Sáby jen velmi zřídka. K výjimečným příležitostem náleží uvedení v roce 1979 ve Vídni na Festwoche v nastudování Julia Rudela anebo představení z roku 2002 v Národním divadle v Mannheimu.

V Praze byla Královna ze Sáby prvně provedena roku 1885 ve Stavovském divadle, na prknech Národního divadla stanula z podnětu ředitele Františka Adolfa Šuberta (a v českém překladu Václava Judy Novotného) v dubnu roku 1886 a v letech 1888-1933 byla na repertoáru Nového německého divadla.

Uslyšíme nahrávku z roku 1980 dirigenta Adáma Fischera a orchestru Maďarské státní opery, sólisté: Sándor Sólyom Nagy, József Gregor, Veronika Kincses, Siegfried Jerusalem ad.

Na D-dur v neděli 19.1. v pravidelném operním čase 16:00