La traviata z Opéra National de Bordeaux
“Přeji si látky nové, velké, krásné, plné proměn, smělé až do krajnosti, nové svou formou a přitom zhudebnitelné.“ - prohlásil Giuseppe Verdi roku 1853 - ve stejném roce, kdy vzniká jeho opera La Traviata. Jejím námětem se stal román Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi, který vzbudil ve své době nebývalou pozornost, stejně jako jeho dramatizace uvedená s mimořádným úspěchem v divadle Vaudeville v Pařiži se strhujicí Mme Eugenie Doche v titulní roli.
Vzrušujícící příběh pojednává o životě a smrti Alphonsine Plessis, dívce pocházející z prostých poměrů francouzského venkova, která se díky neobyčejnému půvabu a osobnímu šarmu stala neobdivovanější z okruhu pařížských kurtizán. Přijala jméno Marie Duplessis, pohybovala se v nejvyšších společenských kruzích, byla partnerkou prominentních mužů. Skladatel Ferenc Liszt o ní prohlásil, že je „nejdokonalejším ztělesněním ženy, jakou kdy poznal“.
Osobní příběh prožil s Marií také autor románu Alexandr Dumas ml. Ten líčí příběh slavné kurtizány, v románu pojmenované jako Marguerite Gautier, ve velice stylizované formě a současně nastavuje kritické zrcadlo tehdejší společnosti. Verdi četl román už v roce 1851. Námět ho oslovil nejen proto, že nabízel reálný příběh ze současnosti s působivým dramatickým vývojem, ale nepochybně i z čistě osobního důvodu. Ovdovělý skladatel žil řadu let v nesezdaném svazku se sopranistkou Giuseppinou Strepponi, což bylo tehdejší konvenčně založenou společností vnímáno poměrně negativně.
Rozhodujícím okamžikem byla nepochybně Verdiho návštěva představení Dámy s kaméliemi v Paříži počátkem roku 1852. Brzy po svém návratu začal přemýšlet o návrhu scénáře, jako libretista byl osloven Francesco Maria Piave. Aniž by Verdi prozradil námět, přislíbil novou operu impresáriovi benátského divadla La Fenice už pro počátek roku 1853. V době, kdy dokončoval ještě partituru opery Trubadúr, se tak už podílel na zpracování libreta k novému jevištnímu dílu a vznikaly také první části hudby. Opera dostala název La traviata - zbloudilá, z literární předlohy byly pro hudební ztvárnění zvoleny klíčové episody, jména postav byla změněna. Volba soudobého, společensky kontroverzního námětu byla v kontextu italské dobové produkce odvážná. Verdi byl velice nekompromisní už ve fázi zpracování libreta, aby odpovídalo jeho představám. Do té doby nikdy nepracoval tak detailně s emocemi a psychologií jednotlivých postav.
Partitura nové opery byla hotova během mimořádně krátké doby pětačtyřiceti dnů. Její hudba prezentuje nebývalou výrazovou škálu - hudební ztvárnění odráží velice detailně vnitřní hnutí a pocity jednajících postav. Titulní postava Violetty Valéry je v prostředí elegantní společnosti charakterizována frivolním výrazem, ve scénách jejího soukromí jako jemná, empatická bytost toužící po naplnění pravé lásky. Hudba se pohybuje mezi těmito dvěma výrazovými sférami. Svět společnosti charakterizuje Verdi efektní neosobní brilantností, na opačné straně jsou působivé scény subjektivních emocí, ztvárněné vesměs velice subtilní, napětí vzbuzující hudbou, takovou, jakou Verdi ještě ve své dosavadní tvorbě nenapsal.
Původní premiéra La traviaty se konala 6. března 1853 v Teatro La Fenice v Benátkách. Po grandiózních úspěších předchozích Verdiho oper byla tato premiéra překvapivým fiaskem. Důvodů bylo zřejmě více – opera prezentovala soudobé, společensky citlivé téma, hudební pojetí, které především sledovalo psychologické hnutí jednotlivých postav a adekvátní vyjádření dramatických situací, bylo vývojovým krokem vpřed a zřejmě nesplnilo hned očekávání publika oceňujícího především výrazné árie. Problematická byla samotná inscenace - její tvůrci se zřejmě zdráhali soudobému vizuálnímu ztvárnění a tak oblékli aktéry do zcela nevhodných historických kostýmů. Přípravy nastudování se odehrávaly poměrně povrchně, problém korunovala údajná hlasová indispozice představitele Alfreda a zejména obsazení titulní role sopranistkou Fanny Salvini – Donatelli, která sice sklízela potlesk za skvělá sóla, ale díky své korpulentní postavě působila zejména v závěrečné scéně na souchotiny umírající Violetty nepřesvědčivě. Verdi neúspěch přijal s tím, že čas ukáže… Nicméně partituru podrobil ještě revizi a hned v následujícím roce se La traviata objevila na scéně v Teatro San Benedetto opět v Benátkách – a tehdy už nastoupilo dílo svou vítěznou cestu.
V našem pravidelném operním pořadu vysíláme záznam představení Verdiho opery La traviata, které se uskutečnilo v září minulého roku v Opéra National de Bordeaux. Operu nastudoval a provedení řídil dirigent Paul Daniel, v hlavních rolích se představili americká sopranistka Rachel Willis-Sørensen jako Violetta Valéry, francouzský tenorista Benjamin Bernheim jako Alfred Germont a belgický barytonista Lionel Lhote jako otec Germont.
Vysíláme v neděli 20.6.2021 v 16:00 hod
