Les Danaïdes - pařížský triumf dvojitého jubilanta Antonia Salieriho

3. květen 2020

Letos slavíme dvojité výročí Antonia Salieriho (1750 - 7. května 1825). Obě víkendová dopoledne věnujeme jeho operám. Přesvědčí nás, že Salieri opravdu nebyl "patron průměrných". Připravil Libor Dřevikovský.

„…Hráli Salieriho Danaidky. Nádhera, lesk představení, harmonický souzvuk orchestru a sborů…árie Hypermnestry, v níž jsem našel v Salieriho napodobení všechny rysy ideálu, který jsem spatřoval ve stylu Gluckově;…konečně bouřlivé bakchanále a melodie melancholicky rozkošnických tanců…přivedly mě do zmatku a nadšení tak velkého, že se ani nepokusím je vylíčit… V noci po tomto představení jsem téměř nespal a druhého dne byla má nevyspalost patrna při hodinách anatomie. Při pitvání lebky jsem zpíval árii z Danaidek: ´Příznivý osud je ti znamením´…“ – vzpomíná v roce 1858 ve svých Memoárech pětapadesátiletý Hector Berlioz na zážitek z opery Antonia Salieriho Les Danaïdes, kterou jako 19tiletý mladíček, student medicíny, zhlédl v pařížské Opeře v roce 1822. O osmatřicet let dříve, před tímto Berliozovým zážitkem, psaly po premiéře Salieriho nové opery s podobným nadšením pařížské deníky Journal des Paris a Mercure de France, který referoval, že „…ti z diváků, kteří – pokud nebyli nějak předpojatí – otevřeli své city zcela a jedině přirozeným dojmům z věci, byli překvapeni novostí, bohatstvím a nečekanou rozmanitostí kusu.“ Toho večera, 26. dubna 1784 v Académie Royale de Musique v Paříži, kde byla opera uvedena za přítomnosti francouzské královny Marie Antoinetty, zažil císařský dvorní skladatel Antonio Salieri zřejmě svůj největší umělecký úspěch v životě.

00132019.jpeg

K objednávce na novou operu pro Paříž se dvorní kapelník císaře Josefa II. dostal shodou dvou náhod. První se odehrála v září roku 1779 v podobě nečekaného pařížského propadáku opery Echo a Narcis z pera v té době slavného a uznávaného Salieriho kolegy, dvorního skladatele Christopha Willibalda Glucka. Druhá pak v Gluckově náhle zhoršeném zdravotním stavu v důsledku několika záchvatů mrtvice, které v letech 1780-81 prodělal. Přibližně asi v tomto období přišla Gluckovi, mezitím vrátivším se do Vídně, z Paříže objednávka na novou operu, kterou měly být Danaidky, podle tehdy velmi oblíbeného námětu Aischylovy tragédie mnohokrát už zhudebněné v libretové verzi Rainiera de Calzabigiho a s názvem Ipermestra. Autory libreta Danaidek, které z Aisychla vycházelo jen volně, byli Marie-Francois-Louis Gand-Leblanc du Rollet a Jean-Baptist Louis Théodore Baron de Tschudy. Neudiví pak, že po posledním neúspěchu zatrpklý a zdravotními problémy postižený 67letý evropsky uznávaný skladatel neměl nejmenší chuť vracet se do Paříže,  postoupil objednávku na novou operu pro Paříž svému mladšímu 31letému kolegovi Antoniu Salierimu (mimochodem: Gluck před časem už jednou postoupil Salierimu nesmírně prestižní objednávku na vytvoření opery k otevření milánského divadla La Scala) .

Ačkoliv Salieriho renomé coby operního skladatele bylo na přelomu 70. a 80. let 18. století velmi vysoké, jeho opery se s úspěchem hrály v italských divadlech a velmi populární byl ve Vídni, v Paříži byl dosud neznámý. To vzbuzovalo velké obavy, z nichž vzešel nápad uvést premiéru Salieriho Danaidek pod Gluckovým jménem. Situace se pak ještě na nějakou dobu zkomplikovala i ve vyjednávání výše honoráře. Nicméně 26. dubna 1784 v pařížské Académie Royale de Musique byly Salieriho Danaidky uvedeny pod Gluckovým jménem jako autora opery. Úspěch byl opravdu mimořádný a tak komité pařížské opery „odtajnilo“ jméno skutečného autora. V den premiéry napsal Gluck do Paříže dopis, v němž žádal vedení opery, aby nechalo v Journal de Paris otisknout jeho prohlášení, že ´hudba k Danaidkám je celá od pana Salieriho.´

Danaidky se tak staly asi největším uměleckým úspěchem Antonia Salieriho, kterého dosáhl ve městě nad Seinou. V letech 1784-1828 byla jenom v Paříži uvedena v 127 představeních, což na svoji dobu a při množství neustále vznikajících nových oper od dalších autorů, bylo úctyhodné. Jak se však v dějinách umění a hudbu nevyjímaje stává vkus i nároky publika se mění a tak i Salieriho kdysi úspěšné Danaidky začaly v 1. polovině 19. století zvolna ustupovat do ústraní, až, jako bohužel mnohá jiná díla, z divadelních programů zmizely úplně. K jednomu z prvních novodobých nastudování opery došlo až v roce 1983 v Teatro Morlacchi v italské Perugii; tiulní, dramatickou úlohu Hypermnestry, tehdy ztvárnila španělská sopranistka Montserrat Caballé. Už o sedm let později vznikla nová nahrávka nahrávka Stuttgartského rozhlasu a v roce 2007 byla opera nastudována v rámci Ludwigsburského zámeckého festivalu ve Württembersku. 16. listopadu 2013, po 229 letech od pařížské premiéry, byly Salieriho Danaidky uvedeny v koncertní verzi prvně ve Vídni, v Divadle na Vídeňce, v tzv. historicky poučené interpretaci, francouzským ansámblem Les Talens Lyriques a v nastudování dirigenta Christopha Rousseta. O několik málo týdnů později pak v Metách vznikla poslední, nejnovější nahrávka této pozoruhodné opery.

Les Danaïdes / Danaidky jsou velmi zdařilým dílem, které si interpretační a posluchačskou pozornost zcela jistě zaslouží. Salieriho hudba sice vychází z Gluckova stylu velkolepých hudebních dramat na antické náměty (včetně na svoji dobu velkého orchestrální obsazení, nechybí např. trombóny), ale je v ní současně znát, že už patří k jiné hudební epoše. Gluckovy pozdně barokní opery jsou ve zpěvních číslech velkolepými, často rozměrnými hudebně-dramatickými obrazy. U o šestatřicet let mladšího Salieriho je tento hudební styl do jisté míry už ovlivněn klasicistní věcností, inklinující k proporčně stručnějším plochám (někdy až ke zkratkovitosti) a s přehledně klenutými melodiemi.

 

Antonio Salieri: LES DANAÏDES

Tragédie lyrique o 5 dějstvích, libreto Marie-Francois-Louis Gand-Leblanc du Rollet a

Jean-Baptist Louis Théodore Baron de Tschudy podle Raniera de Calzabigiho (Ipermestra)

 

Osoby a obsazení:

Hypermnéstra,dcera Danaova                      Judith van Wanroij

Lynkeus, syn Aigyptův                               Philippe Talbot

Danaos, otec Hypermnéstry                        Tassis Christoyannis

Plancippe, sestra Hyperméstřina                   Katia Velletaz

Pelagus, druh Lynkeův / Voják                     Thomas Dolie

Les Chantres du Centre de musique baroque de Versailles, sbormistr Olivier Schneebeli,

Les Talents Lyriques, řídí Christophe Rousset

Vysílá ČRo D-dur v sobotu 9. května v 8:00

Čtěte také

autor: Libor Dřevikovský
Spustit audio

Více z pořadu