Lukáš Sommer v baráku pozitivní deviace
Genius loci, který sídlí v Lysé nad Labem, je zřejmě hudebního rodu. Jinak si zdejší koncentraci kreativních a komunikativních muzikantů nedovedu vysvětlit. Do Lysé jsme se na D-durovou návštěvu vypravili už podruhé, tentokrát za kytaristou a skladatelem Lukášem Sommerem.
Lukáš Sommer pochází z jižních Čech, tam také – na Konzervatoři v Českých Budějovicích – začal studovat hudbu, hru na kytaru a skladbu. Pokračoval na Konzervatoři v Praze a pak na Akademii múzických umění (skladbu studoval ve třídě Ivana Kurze) a právě během studijních let se sblížil s hudbou některých autorů, které má rád dodnes. A protože je skladatel, nejedná se o sblížení nikterak povrchní, Lukáš má hudbu naposlouchanou s partiturou v ruce a dovede o ní pěkně rozprávět.
„Stravinskij soudil Vivaldiho trochu příkře, když o něm kdesi prohlásil, že napsal pětsetkrát tentýž koncert“, říká třeba v souvislosti s Vivaldiho Koncertem pro sopraninovou zobcovou flétnu C dur (RV 443) a vyvrací i všeobecně tradovaný názor, že Maurice Ravel nebyl moc dobrý klavírista. „Musel to být génius svého nástroje, díky svým španělským kořenům vnášel do techniky hry na klavír i kytarové prvky a jeho skladby jsou dodnes pro klavíristy velkou výzvou, některé – jako Alborada del gracioso – dokonce až tak, že je buď milují nebo nenávidí.“
Mezi kytaristy, jichž je hodně – i těch vážnohudebních – se Lukáš Sommer profiluje svými jedinečnými recitály, které koncipuje jako specifické, neopakovatelné události, na jejichž podobu má vliv prostředí konané akce, spoluúčast dalších interpretů, často z jiných uměleckých oborů, divadelníků či literátů, časové a prostorové souvislosti a ovšemže i aktuální stav duše autora a interpreta v jedné osobě. Sumarizací této osobité cesty je album Savana, na němž Lukáš hraje vlastní kytarové skladby.
Na skladatelském poli má Lukáš Sommer za sebou už pár významných úspěchů – například Harfový koncert napsaný na objednávku Jany Bouškové nebo Flétnový koncert, který vytvořil pro festival Pražské jaro (čímž se stal nejmladším osloveným autorem v historii festivalu), ale dosud největším úspěchem je loňské vítězství jeho skladby La fine del tempo v mezinárodní skladatelské soutěži Concorso Novaro ve Florencii. Porotě soutěže předsedal slavný polský skladatel Krzysztof Penderecki a Lukáš si setkání s touto žijící legendou velmi cení. „Řekl mi, že on sám už ničeho nepotřebuje dosahovat, ale považuje za důležité pomáhat mladým skladatelům.“
Když Lukáš Sommer zrovna nekoncertuje někde po republice nebo v zahraničí, učí v Lysé nad Labem na základní umělecké škole. „Jsme takový barák pozitivní deviace,“ směje se, když vypočítává, co všechno s žáky zušky podniká – píše pro děti skladby kytarové i klavírní, zkomponoval pro ně operu Herkules a muzikál Sindibab, sestavil instruktivní notovou publikaci Chci být kytarista. Do dětského světa má blízko i díky svým vlastním dvěma malým dětem.
Cédéček má Lukáš Sommer sice dost, ale hudbu poslouchá hlavně na internetu. K poslechu nám nabídl skladby Igora Stravinského, Bohuslava Martinů, Dmitrije Šostakoviče, také Vladimíra Sommera („kdekoliv řeknu, že se jmenuji Sommer, ptají se mě, jestli mám něco společného s Vladimírem Sommerem – nemám“) a z novější hudby ještě Witolda Lutoslawského nebo Toru Takemitsu. Do starší hudby nás nechal nahlédnout v dílech Gesualda, Claudia Monteverdiho, Antonia Vivaldiho nebo Josepha Haydna, do kytarového světa pak skladbou Lea Brouwera. A maličko i do světa své vlastní hudby – poslouchejte v sobotu a v neděli na stanici D-dur od 8:00 do 12:00.
Vysíláme o víkendu 5. a 6. března 2022 08:00-12:00 s reprízami po půlnoci.
