Marná snaha trójské Kassandry
Johann Christoph Friedrich Bach: Cassandra. Dramatická kantáta pro alt, smyčcový orchestr a basso continuo na D-dur v sobotu v 18:50.
Muzeum výtvarného umění v Lipsku uchovává téměř metrovou sochu Kassandry. Bröhan Museum v Berlíněn má práci Maxe Klingera z roku 1895 a jiné zpodobnění mytologické ženy stojí také v kolonádě Květné zahrady v Kroměříži. Věštkyně z města Tróji byla dcera Priama, posledního krále nešťastného města a jeho manželky Hekabé, jak uvádí řecká mytologie. Patřila do slavné rodiny, která měla devatenáct synů. Ale patřili k ní i děti od jiných žen, takže král měl prý synů celkem padesát. Ze sourozenců Kassandry zná historie především Parida, únosce spartské Heleny, který zapříčinil pád Tróje, a poté jeho statečného bratra Hektóra, kterého v souboji před hradbami města zabil řecký hrdina Achilles. Sestra Polyxené byla obětována na hrobě Achillově jeho synem Neoptolemem a bratr Helenos měl jasnovidecké schopnosti, tak jako sama Kasandra. Varoval Parida, aby neplul do Sparty, ale tak jako Kassandřino věštectví, tak ani jeho slova nikdo nevzal na vědomí. Helena a vdovu po Hektorovi Andromache si z Troje odvezl jako kořist právě Neoptolemos a stali se jeho otroky. „Horší syn lepšího otce“, Neoptolemos, mimo jiné zabil starého krále Priama. A Kasandřin bratr Deifobos neproslul žádným hrdinstvím. Po smrti svého bratra Parida, který šípem zasáhl Achillea do paty nechráněné zázračnou koupelí a sám byl zahuben střelou z luku thesalského krále Filoktéta, se oženil s jeho vdovou Helenou. Vzápětí ho sprovodil ze světa její první manžel, spartský král Menelaos. Jako další bratři Kassandry jsou zmíněni ještě Polítés a Polydór.
Řecká mytologie je tak zaplněna postavami a jejich příběhy, že je nesnadné se v ní orientovat. Jeden čin spouští následky v dalších osudech a tak bylo jasnovidectví a věštectví stálou přítomností v životě postav helénského světa. Když měl Paris přijít na svět, měla Hekabé sen, že porodí hořící pochodeň. Tehdy Kassandra varovala matku, že to je znamení o pádu Tróje. Nabádala ji, ať novorozeně neprodleně zbaví života. Rodiče chtěli věštbu obejít a dítě odložili do lesů hory Ídy. Bohové tam ovšem nastrčili medvědici, která dítě odkojila a pak nymfu Oinóné a pastýře Ageláa, u kterých Paris vyrostl. Oinoné a Paris se měli rádi nymfa ho tak milovala, že se vrhla do plamenů Paridovy pohřební hranice, aby s ním zemřela. Kassandřina další věštba varovala obránce města před trojským koněm, mimochodem uvnitř se skrýval surový zabiják Neoptolemos. Spolu s ním tam byl i Aias, zvaný menší, který po dobytí Tróje zneuctil Kassandru, která hledala ochranu u oltáře Pallas Athény. Sami Řekové ho za tento čin chtěli ukamenovat, ale bídník se vylhal. Dostihl ho ale trest bohyně. Na zpáteční cestě se utopil v moři. A naposledy marně varovala Kassandra svého uchvatitele Agamemnona, který si ji od Tróje odvážel jako otrokyni do Mykén, aby nevstupoval do paláce na slavnostní hostinu. Nejdřív by zavražděn sám Agamemnon, poté Kassandra.
Příběh, jak ke svému věštectví přišla, začal už před jejím příchodem na svět. Do rodiny krále Priama přinesla čarodějnictví jeho první manželka Arisbé, dcera věštce Meropa. A dědeček předal vnukovi Aisakovi věštecké nadání, který pak varoval před narozením Parida. Do tohoto ovzduší a tradice přišla Kassandra, která byla prý tak krásná, že se do ní zamiloval sám Apollon a ona se mu zaslíbila za odměnu daru věštectví. Snad jí přišlo líto, že neumí to, co její nevlastní bratr Aisak. Když dar přijala, nesplnila dohodu a odvrátila se od Apollóna. A ten, když jí podle božího úradku nemohl svůj dar odebrat, přidal doušku, že jejím věštbám nikdo neuvěří.
A tak vstoupila Kasandra do mytologie a do umění, které vždy hledalo dramatické a nevšední příběhy. Homér zaznamenal její osud v eposech Ílias a Odysea, Aischylos v trilogii Oresteia, Eurípidés v tragédii Trójanky, Hector Berlioz v opeře Trójané, Jaroslav Vrchlický zbásnil postavu Penthesiley, která bojovala proti Řekům a zabil ji sám Achilles, nevěda, že vraždí ženu. A konečně napsala v roce 1983 Christa Wolfová knihu Kassandra. Zobrazení osob z trojské války jsou přítomna na dobových keramických mísách či vázách a pokračují ve zpodobení malířů. Za mnohé připomenu Paridův soud od Enriquea Simoneta z roku 1704. Také skupina ABBA se chopila tématu, v roce 1982 nazpívala píseň Cassandra.
Kassandra v hudebním zpracování Johanna Christopha Friedricha Bacha, zvaného „bückeburský Bach“, je komponována na text, který napsal italský literát Antonio Conti, obdivovatel Williama Shakespeara. Jeho zanícení pro anglického dramatika vyneslo čtyři římské tragédie v blankversu. Později stvořil sérii experimentálních dlouhých kantát, které napsal pro benátského skladatele Benedetta Marcella. Součástí řady pěti monologů - Cantone, Lucrezia, Andromaca a Arianna abbandonata je také Cassandra. Nahrávku společnosti cpo – classik production osnabrück – chvalitebně přivítal na stránkách Classics Today recenzent Robert Levine, který ale u představitelky Kassandry - Leny Susanne Norinové, postrádal dramatický tah. To je ovšem výzva, přesvědčme se o tom.
