Václav Jan Křtitel Tomášek - geniální samouk
250 let od Tomáškova narození připomínáme jeho tvorbu v pořadu Od Claudia k Ludwigovi 20. dubna v 16:00.
O Václavu Janu Křtiteli Tomáškovi, narozenému 17. dubna 1774 ve Skutči, poctěnému současníky přezdívkou „hudební papež“, přináší svědectví předčasně uzavřený životopis, který se stal zdrojem moha pozdějších studií, článků a úvah o skladateli. Předčasně uzavřený proto, že jeho pisatel zaznamenal jen prvních padesát let svého života a léta po svatbě si nechal pro sebe. Ale to, co nám zanechal, je to opravdu zajímavé vyprávění o zážitcích pianisty, skladatele a učitele, kterému se ve věku 32 let dostalo neslýchané podpory, jež ho zaopatřila na zbytek života.
Ujal se ho hraběcí mecenáš Jiří František August Buquoy zasažen zhudebněním básně Gottfrieda Augusta Bürgera s názvem Lenora od mladého skladatele. Karel Sabina podává profil mecenáše slovy „podivín a filosof, despota a republikán, matematik a básník, kosmopolita a vlastenec, Němec a přitom národovec, muž humanity a obětavosti, jakých málo, a přitom zase svéhlavec a sobec, někdy anděl, někdy démon - ale vždy geniální." Wikipedie je pochopitelně střízlivější a praví, že Buquoy byl rakouský a český národní ekonom a spisovatel, vědec, národohospodář, podnikatel a vynálezce. A dokládá to hodnověrnými důkazy.
K Tomáškovi se prý choval přátelsky a uznale, dal mu slušný plat, platil mu pobyty v Mariánských lázních a Karlových Varech a po ukončení služby mu platil lichotivou apanáž. Snad to činil s vlasteneckých pohnutek, aby zemi zajistil hudebního skladatele evropské třídy, o kterého byl zájem nejen doma ve Vídni, ale také jinde. Možná že mu Tomáška připomněl hrabě Wallis, který si všiml talentu Václava Jana, když zpíval alt v jihlavském klášteře minoritů. Skladatel a jeho mentor si byli spřízněni také koncem svého života. Hrabě, o sedm let mladší než jeho múzický sloužící, zesnul rok po skladateli.
Zdá se, že Tomášek měl opravdu dar genia, při zvážení skutečnosti, že se na klavír naučil hrát sám a s neuvěřitelným prstokladem vydržel až do osmnácti let. Škály prý hrál dvěma prsty, palcem a ukazovákem, píše o sobě Tomášek, a teprve po upozornění spolužákem Hutzelmannem, jal se podle Wolfovy klavírní školy prstoklad přeučovat. Když koncertoval v Praze evropsky proslulý český pianista Jan Ladislav Dusík, poučil se u něj a stejně tak pochytil mnohé i od Mozartova hostitele Františka Xavera Duška. A hle, za nějaký čas byl vyhlášeným učitelem hry na klavír. A mezi jeho žáky patřili významní mužové hudebních dějin, včetně Jana Václava Hugo Voříška nebo budoucího ředitele pražské konzervatoře Jana Bedřicha Kittla. A také věhlasného muže hudební vědy Augusta Wilhelma Ambrose, obávaného vídeňského hudebního kritika Eduarda Hanslicka a dalších matadorů. Takový Julius Schulhoff byl prastrýc Ervína Schulhoffa, skladatele, který zahynul v koncentračním táboře ve Wülzburgu v Bavorsku a Alexandr Dreyschock udivoval Evropu mimořádnou technikou levé ruky.
Podobnou záhadu nalezneme i v Tomáškově oboru vyučování kompozice a zpěvu. Měl snahu učit se u kapelníka v katedrále svatého Víta a varhaníka Strahovského kláštera Jana Antonína Koželuha, leč ten si prý kladl nedostupné podmínky. A tak se Tomášek stal i ve skladbě samoukem. Podle Johanna Josepha Fuxe studoval kontrapunkt, hrál Pleyelovy a Mozartovy skladby a znal hudbu dalších komponistů. Zejména Glucka, Hayda, Beethovena, Spohra, Webera či Vaňhala a zhlédl se v tvorbě Händla a Bacha. Rozmlouval s Georgem Josefem Abbé Voglerem a jeho vliv se odrazil i v Tomáškově Nauce o harmonii. To je co říci, samouk a napíše nauku o harmonii. V životopise se zmiňuje o tom, jak býval nespokojen s naukami různých autorů, shledával je neúplné a opakoval, že hudba a harmonie musí být v souladu s přírodou.
V kompozičním odkazu Václava Jana Tomáška jsou četné klavírní skladby, písně, klavírní koncerty, liturgické skladby i opery. Důležité jsou klavírní skladby pojmenované eklogy, dithyramby a rapsodie a také tvorba písňová.
Komponoval na texty německých i českých básníků, mimořádnou kapitolou je pro něj tvorba Johanna Wolfganga Goetha, který Tomáška okouzlil tak, že zhudebnil více než čtyřicet jeho textů. A ten mu je osobně pochválil. Zvláštní zásluha Tomáškova je spatřována oboru písňové tvorby na české texty. Máme od něho cykly Šestero písní v hudbu uvedených, Šestero českých písní od Václava Hanky nebo Starožitné písně na slova Rukopisu Královédvorského. Ale nebyl první, kdo komponoval na české texty, jmenováni jsou Jan Emanuel Doležálek a Jakub Jan Ryba.
Dvě životní okolnosti se z Tomáškova pozoruhodně kreativního života vymykají, manželství a skon. Ten je většinou doprovázen nemocí. Tomášek se oženil padesátiletý s Vilemínou Ebertovou, sestrou německého pražského básníka, jehož texty zhudebňoval a která byla o polovinu jeho věku mladší. Jaroslava Balová ve své diplomové práci dokládá, že manžele, kteří hned v roce sňatku přišli o ještě nenarozené dítě, postihla o pět let později další tragédie, kdy jim zemřela třídenní dcerka Gabriela. Manželé se odcizili, zasáhl do ní vztah Vilemíny s Tomáškovým žákem Janem Bedřichem Kittlem, a pak paní Tomášková náhle zemřela ve věku 37 let. Tomášek se uzavřel do sebe, stranil se společnosti, s níž se setkával už jenom prostřednictvím svých žáků.
Zemřel v necelých 76 letech 3. dubna 1850 ve svém domě, kde mu nejprve poskytl přístřeší přítel Pavel Alois Klar, syn Aloise Klara, zakladatele Klárova ústavu slepců v Praze, a který od něho později koupil. Václav Jan Křtitel Tomášek je pochován na historickém Malostranském hřbitově v Praze 5 – Košířích. Na pomníku s velkou Davidovou lyrou má v němčině vytesáno své životní heslo: „Jen pravda je diadémem umění“.
