Beethoven: „Musíme rozbít klavír!“

Beethovenův citát zaznamenal Christian Wasselin ve svém pojednání Beethoven a klavír na stránkách pařížského Domu rozhlasu a hudby. A výrok koresponduje se způsobem hry, s kterým už mladý Beethoven ničil během produkce nebohé nástroje. Svědectví zanechal jeho přítel Antonín Rejcha, který prý ani nestačil během koncertu odmotávat strhané struny z količníku. Beethoven patřil mezi ty klavíristy, kteří se koncem 18. století soustředili na nástroj, jenž v té době odsouval cembalo z partitur skladatelů a koncertních pódií. Vzpomeňme třeba vídeňského Leopolda Koželuha nebo Jana Ladislava Dusíka, který v Anglii úspěšně spolupracoval s klavírníkem Broadwoodem. Ten podle jeho podnětů navýšil rozsah klaviatury na šest oktáv. Beethoven se také dobře znal s Mozartovým rodinným přítelem Johannem Andreasem Steinem s Augsburku a jeho dětmi Matoušem a Annou Marií zvanou Nannette. A byl v doložitelně v kontaktu s dalšími vyhlášenými vídeňskými mistry Conradem Grafem, Antonem Walterem a další. Už v roce 1781 napsal mladý Mozart svému otci, že Vídeň je „určitě Clavierland“. A po roce 1770 působilo ve Vídni 200 klavírníků a 300 učitelů hry na klavír.

Současně s kompozičním zráním se měnila Beethovenova obliba nástrojů od jednotlivých výrobců. Po nějakou dobu dával přednost nástrojům firmy, kterou provozovala právě výše zmíněná Nannette. Marii Annu zvanou Nannette a syna Matouše vyučil otec Stein svému řemeslu, ale nadané děvče se stalo také dobrou klavíristkou, skladatelkou, učitelkou a spisovatelkou. V sedmi letech  vystoupila veřejně v Augsburgu a o rok později hrála pro Mozarta. V roce 1789 se Beethoven vracel z neúspěšné cesty za Mozartem do Vídně a zastavil se Augsburgu  ve Steinově manufaktuře. Sedmnáctiletý Ludwig se tam poprvé setkal s osmnáctiletou Annou Marii a obě pianistické naděje si rozhodně měly o čem vykládat. V roce 1792 zemřel starý Stein a Nannette se o dva roky později provdala za známého pianistu Johanna Andrease Streichera. V roce 1794 přesídlili do Vídně, kde Nannette se svým bratrem založili klavírní firmu s názvem Geschwister Stein. Později se rozdělili a sestra otevřela s manželem firmu Nannette Streicher rozená Stein. Dům, kde jejich manufaktura vyráběla žádané nástroje, byl také místem koncertů, které manželé pořádali. Nejprve ve svém bytě a od roku 1812 v nově zřízeném koncertním sále s kapacitou 300 posluchačů. Tam se scházela početná společnost známých vídeňských hudebních osobností, včetně Beethovena a koncerty velmi obohatily vídeňský hudební život.

Manželé Streicherovi také podporovali Beethovena a podivuhodná Nannette mu pomáhala v  záležitostech jeho domácnosti. Podle Barryho Coopera se Nannette stala „jedinou ženou, která figurovala v Beethovenově životě pozitivním způsobem“ zejména od té doby, kdy se stal opatrovníkem svého synovce Karla. V literatuře se setkáme i s názorem, že byla Ludwigovi jakousi náhradní matkou. V její pozůstalosti se zachovalo 60 dopisů s Ludwigovými žádostmi o radu nebo pomoc. Dnes leží Nannette se svým manželem na Centrálním vídeňském hřbitově z čelního pohledu nalevo od Beethovenova hrobu.

Vedle Nannetina nástroje, který považoval za vynikající, měl Beethoven doma také klavír od Antona Waltera nebo Sébastiena Érada. Později vlastnil až do konce života výtečný šestioktávový nástroj, který mu v roce 1817 poslal Thomas Broadwood z Londýna. Svůj poslední nástroj dostal Beethoven od Conrada Grafa, který mu ho v roce 1825 zapůjčil. Měl rozsah 6 a půl oktávy byl postavený speciálně tak, aby konstrukce nástroje umožňovala používat různá sluchadla a pomůcky. Dnes je klavír součástí sbírky muzea Beethovenův dům v Bonnu. Grafův klavír oživil ve 20. století Paul Badura-Skoda a s nadšeným vyznáním napsal: „To, co na klavíru Conrada Grafa chybí na objemu, je kompenzováno dramatickou silou, ohromující expresí ve zpěvu a někdy až nepředstavitelnou bohatostí barev. Opět máme důkaz, že i ve svém posledním tvůrčím období byl Beethoven realistický v mnohem větší míře, než se obvykle soudí. Protože je zde nástroj využíván až do krajních mezí, dokonce více, než si jeho brilantní konstruktér dokázal představit. Beethovenův výraz "Brechen soll das Klavier!" zde nabývá své plné hodnoty“, cituji spolu s Christianem Wasselinem.