Massenetův Don Quijote

Na počátku košaté a stále znovu pučící tvorby o blouznivém rytíři leží dvoudílný román španělského vojáka, básníka, dramatika a spisovatele Miguela de Cervantese. Pro vydání prvního dílu z roku 1605 dal autor románu titul El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha, později dostal název Don Quijote de la Mancha. U nás je titul překládán jako Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha.

Slavný španělský román se stal předlohou pro řadu uměleckých ztvárnění. Chopili se ho malíři, hudebníci i filmaři. V hudebním oboru vznikaly na tento námět hlavně opery, dokonce i loutková opera a také opereta, méně časté jsou ryze instrumentální orchestrální verze.

Zřejmě nejstarší hudební opus se objevil na konci 17. století v severním Německu od skladatele, státníka a lékaře Johanna Philippa Förtsche. O čtyři roky později zdramatizoval Quijota v Londýně Thomas D'Urfey a hudební doprovod pořídil Henry Purcell. Počátkem 18. století představil ve Vídni svého Quijota jako tragikomickou operu Francesco Bartolomeo Conti na italské libreto Apostola Zena a Pietra Pariatiho. Dalším barokním hudebníkem byl Georg Philipp Telemann, který využil libreta studenta Daniela Schiebelera. Text vycházel z 20. kapitoly Cervantesova druhého dílu románu. O rok později vyšla na svět opera Françoise-Andrého Danicana Philidora. Předlohu nenechal ležet ladem ani italský komponista Giovanni Paisiello, Giovanniho Battista Lorenzi, Niccolo Piccinni a také Antonio Salieri.

Felix Mendelssohn-Bartholdy píše v roce 1827 ranou operu podle stejné epizody jakou sleduje opera Telemannova. Tedy 20. kapitoly druhého dílu románu a dává jí titul Die Hochzeit des Camacho, tedy Camachova svatba.

Podle příběhu Cardenia a Lucindy z prvního dílu Quijota je zkomponována opera Gaetana Donizettiho. Dávala se v Římě roku 1833 pod názvem Il furioso all'isola di San Domingo, česky Zuřivec na ostrově San Domingo. Další verzi románu stvořil madridský tvůrce zarzuel Francisco Asenjo Barbieri. Ten napsal hudbu podle dramatu o třech jednáních od Ventury de la Vegy s názvem Don Quijote de la Mancha v roce 1861. Na sklonku 19. století, roku 1896, napsal operu o třech jednáních s titulem Don Quijote německý komponista Wilhelm Kienzl.

V roce 1919 si dědička firmy šicích strojů Winnaretta Singerová, známá pod jménem princezna Edmond de Polignac, objednala u Manuela de Fally operu pro své salónní loutkové divadlo. Tak vznikla v roce 1923 loutková opera o jednom jednání s prologem a epilogem s titulem Loutkové divadlo mistra Pedra, v originální verzi El retablo de maese Pedro. Servantesova románová předloha se dostala i na baletní scény A závěrem alespoň jeden pomník. Stojí v severovýchodním rohu Kennedyho centra ve Washingtonu jako socha Dona Quichotta a jeho koně Rocinanty, kterou městu darovalo Španělsko ke dvoustému výročí existence Spojených států amerických.

Massenetova opera je z roku 1910 a libreto napsal Henri Cain. Autor ji psal uprostřed bolestí způsobených revmatismem. Premiéru měla v Monte Carlu. Naši nahrávku řídí Kazimierz Kord.