Mozartův Don Giovanni

Grandiózní opera Don Giovanni (celý název Il dissoluto punito ossia Don Giovanni / Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni), kterou Mozart vytvořil pro Prahu (premiéra se udála 29. října 1787 v Nostitzově divadle v Praze), a kterou zčásti dokončoval i v Praze, představuje geniální sloučení žánrů komické a vážné opery. To naznačuje dobové a často používané žánrové označení opery „dramma giocoso“ – „žertovné drama“, které v Donu Giovannim dosahuje svého úplného obsahového naplnění. Významný podíl tu má libreto Lorenza da Ponte, které s téměř až „akčním tempem“ posouvá děj s dramatickými i komickými situacemi stále dopředu až k samotnému tragickému konci protagonisty, aby byl příběh zakončen výstupem aktérů s morálním ponaučením ve stylu „divadla na divadle.“

Mozart ve svém geniálním zhudebnění využil všechny možnosti hudebního divadla své doby, z nichž vytvořil jedinečnou syntézu nemající obdoby: hudba Dona Giovanniho je pronikavě nová, objevitelská, přinášející vyvrcholení operního stylu konce 18. století a zároveň se stala jedním z významných východisek pro nový způsob uchopení hudebního dramatu, které přineslo následující 19. století.

Don Giovanni se velice rychle zařadil mezi několik divadelních repertoárových trvalek, jejichž hudební či kulturní hodnota je absolutní a již po dvě a čtvrt století překonává všechny možné společenské, estetické, inscenační a hudební proměny jimiž divadlo coby „živý organismus“ v uměleckých dějinách světa prochází. Rovněž patří k několika celosvětově studiově nejvíce nahrávaným operám a od doby vynálezu záznamu zvuku na počátku 20. století až po současnost vzniklo tak nepřeberné množství zvukových nahrávek Mozartova Dona Giovanniho. Jednou z nich je uváděná legendární nahrávka vzniklá v lednu roku 1985 v Berlíně pro vydavatelství Deutsche Grammophon a v nastudování fenomenálního dirigenta Herberta von Karajana.