Na co hrál Dalibor?
Smetanova Dalibora pod taktovkou Zdenka Košlera vysíláme na D-dur v pravidelném operním čase v neděli 29. září v 16:00.
Pražské Národní divadlo na konci minulé sezóny uvedlo novou inscenaci Dalibora tvůrčího tandemu Dvořák - Nekvasil s Adamem Plachetkou v roli krále Vladislava. Po dlouhých sedmnácti letech se toto zásadní Smetanovo dílo vrátilo do Zlaté kapličky. Velkolepou historickou operu z roku 1868 si spojujeme s národním obrozením, a ani nám nevadí, že její libreto, stejně jako u Libuše, napsal Josef Wenzig německy a přebásněno do češtiny bylo až následně jiným autorem.
Na rozdíl od mýtické Libuše je Dalibor autentická postava z české historie. Je zajímavé, že právě tento odbojný rytíř z konce 15. století, který se vyskytuje hned v několika kauzách středověkého soudnictví, se stal českým hrdinou. Za své skutky, kdy se snažil zmocnit cizích panství a využil k tomu vzpoury poddaných, byl skutečně za vlády Vladislava vězněn v Daliborce a posléze sťat.
Jak to bylo ale s jeho hrou na housle, když v 15. století ještě housle v té podobě, jak je známe, neexistovaly? Nouze naučila Dalibora housti, říká krásné české přísloví. Housti znamenalo zpěv s doprovodem nebo hru na jakýkoli strunný nástroj. Pokud tedy Dalibor na něco opravdu hrál tak, že se lidé podle pověsti sbíhali k jeho žaláři a naslouchali, byla to nejspíš fidula, lyra nebo rebeka. Ve většině inscenací také neuvidíte, že by Milada podávala s houslemi Daliborovi smyčec. Je to taková malá inscenační záhada…
V pravidelném setkání s operou si poslechneme klasickou nahrávku Dalibora, kterou natočil pro Supraphon v roce 1995 dirigent Zdeněk Košler s orchestrem a sborem Národního divadla a se sólisty Leem Marianem Vodičkou v titulní roli, s Evou Urbanovou v roli Milady, Ivanem Kusnjerem v roli Vladislava, Jiřinou Markovou (Jitka), Jiřím Kalendovským (Beneš) ad.
