To nejlepší z Grétryho

Belgický skladatel André Ernest Modeste Grétry vstoupil do operního světa v době Mozartově a stal se nejoblíbenějším, tedy nejvýznamnějším francouzským skladatelem v době před francouzskou revolucí. Byl oblíbencem jak u pařížské veřejnosti, tak u dvora a jeho vztahy s národem zavrženou rakouskou královnou Marii Antoinettou byly nadstandardní. Ta byla nejen milovnicí zábav všeho druhu, které hradila ze státní pokladny, ale také hudby. Grétry pro ni napsal operu „Přátelství v důvěře“, pak napsal pro dvůr „Zémire a Azor“, v níž libretista Marmontel parodoval „Krásku a zvíře“. Operu věnoval „důvěrnici“ francouzského krále Ludvika XV. Madame du Barry a tím získal obdiv královské rodiny a dvořanů. Poté je ohromil komedií „Velkolepý“. A následovala  jeho první Velká opera „Kefalos a Prokris“, která měla premiéru v Královské opeře ve Versailles na svatební oslavě hraběte z Artois. Královna Marie Antoinetta byla Grétrym uchvácena.

Mimochodem jako hrabě z Artois je nejčastěji zmiňován Karel X., mladší bratr popraveného krále Ludvíka XVI. V letech 1824–1830 byl francouzským králem, než byl svržen během červencové revoluce a poté žil v exilu. Do roku 1835 pobýval přímo na Pražském hradě. Tam zůstala na něho památka v podobě velké empírová monstrance ze zlaceného stříbra, která má úctyhodnou výšku 114 cm.

Poté, co 14. července 1789 padla Bastila, udělal Grétry následující rok štěstí s operou „Petr Veliký“, které oslavuje vládce, jenž dělá vše pro dobro svého lidu a přijímá rady. Další úspěch mu přinesla opera na vlastenecké téma „Vilém Tell“. A tím, pro tehdy, jeho sláva ustala, protože v 1792 byla z divadelních programů odstraněna všechna díla chválící ​​starý systém. O setrvání na scéně se  pokusil politickými pamflety jako je „Republikánská rosiéra“, (tradiční venkovská slavnost rosiéra  - korunování „královny ctnosti“) nebo přepracováním svého Viléma Tella  s názvem „Vilém Tell aneb švýcarští Sans-Culottes“. Pak napsal i operu o chlapeckém mučedníkovi revoluce, třináctiletém tamborovi s názvem „Joseph Barra“. A v tomto roce 1794 napsal ještě opery Tyran Denys, učitel v Korintu, Svátek rozumu a Kallias aneb Příroda a vlast.

Obnovené slávě se Grétry krátce těšil až v roce 1797 s operami Lisbeth, Anakreón u Polykrata a Vesnický holič aneb Strašidlo. A pak už psal ojediněle, jeho posledním scénickým dílem byla lyrická komedie z roku 1803 „Delphis a Mopsa“. Svou kariéru, která však byla příliš úzce spjata s dobou Ludvíka XVI., uzavřel ve věku šedesáti čtyř let. Kupodivu, byl také oblíbencem nové doby i Napoleona. V roce 1786 byl jmenován inspektorem konzervatoře a další rok se stal členem prestižního Francouzského institutu. A Napoleon ho zařadil mezi rytíře Čestné legie a udělil mu vysokou apanáž, která mu sanovala část jeho majetku, o který za revoluce přišel. Grétry pak zakoupil bývalé sídlo Jeana Jacquese Roussela v Montmorency u Paříže, které nazýval "Ermitáž". Napsal tam své Paměti a zemřel tam 24. září 1813.

Grétry se dočkal poct za svého života i po smrti jak v Paříži, kde nese jeho jméno ulice, tak v rodném městě Liége. Rue Grétry se nachází ve 2. pařížském obvodu, kde začíná na ulici Favart číslo 1 a končí na ulici de Gramont číslo 18. Tam směřuje k východní straně historické budovy La Centorial. A protkneme – li z ulice přímku na západ, jsme po pár blocích u Palaise Garnier, tedy Opery.  Za jeho života mu Jean-Baptiste Stouf zhotovil pamětní sochu. V roce 1804 si ji objednal Hippolyte, hrabě z Livry, a v roce 1809 byla umístěna v Komické opeře. Nyní se nachází v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Grétry je pohřben na hřbitově Père Lachaise, ale jeho srdce bylo po patnácti let po přeneseno do jeho rodiště a uloženo do velké bronzové sochy skladatele.

V nedělním operním odpolední uvádíme dvě opery, které vznikly rok po sobě. První bude ta mladší, která je považována za vrchol Grétryho kariéry. „Richard  Lví srdce“ s libretem od Michela -Jeana Sedaina je inspirovaná legendou o zajetí anglického krále Richarda I. v Rakousku při jeho návratu z křížové výpravy a jeho záchraně věrným trubadúrem Blondelem de Nesle. Premiéru měla v divadle „Comédie Italien“ v roce 1784 a hudebním zpracováním je téměř romantickou operou. Proslula také  velkou árií „Ó Richarde, ó můj králi“, která podle legendy spustila v říjnu roku 1789 ve Versailles zámku lidové protesty, jež přiměly královskou rodinu k trvalému opuštění paláce.

V podvečerním čase následuje pak Grétryho opera-balet „Káhirská karavana“, která nejprve nadchla 30. listopadu 1783 dvůr v Královské opeře na zámku Fontainebleaue a následující rok, 15. ledna 1784, strhla pozornost publika v Théâtre de la Porte Saint-Marti v Paříži. Tehdy dokonce sklidila  potlesk od příznivců Christopha Willibalda Glucka, kteří jako gluckisté válčili s piccinisty o prosazení francouzského a italského směru v opeře. Opera – balet je  skvělou „tureckou“ operou s představením ukrutného paši, statečného Francouze a barvitě vykresleného milostného příběh. Do roku 1829 zažila 506 uvedení.