Nenásilné dějiny hudby s Janem Klusákem

3. září 2018
Jan Klusák, pracovna
0:00
/
0:00

Jan Klusák, jeden z našich předních skladatelů, patří už řadu let k nejvýraznějším postavám české kultury, nejen jako skladatel, zasahující svou tvorbou do různých žánrů, ale rovněž jako filmový a divadelní herec a literát. A při naší návštěvě pro nás díky svým hudebním láskám připravil takový nenásilný přehled dějin hudby….

Pokud byste chtěli najít místo, Jan Klusák kde pracuje, můžete se orientovat podle kostela Sv. Vojtěcha, který mu pravidelně vyzvání do oken.  Za nimi je místo na klavír, hromádky not, pracovní stůl – vše přehledné a jasné, podobně jako díla, která tu vznikají. Snad jediným „cizorodým“ prvkem – ale jen na první pohled – jsou tady starožitné hodiny, které hrají melodii písně „ Já jsem krásná dívka z mlýna“ – a ta dívka byla skladatelova maminka, která hodiny dostala jako svatební dar. Takže sem zkrátka patří…

Jan Klusák - důležité hodiny


Jan Klusák je autorem obsáhlého hudebního díla, zahrnujícího skladby nejrůznějších žánrů a podob. Ať už jsou to orchestrální kompozice, skladby komorní, sbory a písně, melodramy, opery, baletní, filmová, televizní a scénická hudba…
Víc než často zabrousil i do literární nebo herecké sféry - jeho jméno bylo léta spojeno např. s Divadlem Járy Cimrmana. Navíc je znám jako člověk neobyčejně hloubavý a vzdělaný v mnoha nám ostatním smrtelníkům vzdálených a tajemných oborech, jako je třeba astronomie nebo i astrologie. V roce 2007 obdržel od presidenta republiky medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
V kompozici je žákem Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce, ale jeho vlastní hudební jazyk se vyvinul pod dalšími vlivy. Co nebo kdo ho nejvíce ovlivnil nebo spíš koho a čí hudbu má rád, (což jak se ukázalo je téměř jedno a totéž) se dovíme v pořadu Na návštěvě, kde jsme byli jeho hosty. K učitelům na AMU v Praze přistoupil meziválečný klasicismus, ale i Bach a další autoři, jak o tom některé Klusákovy skladby zcela jednoznačně vypovídají: stesk po Mozartovi, Variace na téma Gustava Mahlera, Monodie na paměť Igora Stravinského.
Z Druhé vídeňské školy mu byl nejbližší Alban Berg, Schönberg ho přivedl k důslednému využívání možností variačního principu a kontrapunktu, Webern ho inspiroval k miniaturizaci skladeb atd. Z neoklasicismu mu zůstala náklonnost k hudebním citacím, k přehledné a jasné hudební formě a vtipnosti…

Jan Klusák


K mé lítosti žádnou z vlastních skladeb Jan Klusák ovšem ani do jednoho ze dvou čtyřhodinových bloků nevybral. Sobotní dopoledne ladí částečně ve znamení francouzské hudby (Honeggerovo Letní pastorále a Symfonie č.2 pro smyčce a trubku, smyčcová Sinfonietta a Symfonie č.1 Alberta Roussela, Milhaudův Vůl na střeše), ale zazní rovněž Tábor ze  Smetanovy Mé vlasti s Václavem Talichem, Sny a krajiny věnované Jaroslavem  Rybářem Bohuslavu Martinů,  symfonická báseň v Tatrách Vítězslava Nováka, Rapsodie na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova a Beethovenovy virtuózní Variace na Diabelliho v podání Zdeňka Hnáta. V neděli si společně poslechneme kantáty J.S.Bacha (Jauchzet Gott in allen Landen) a Ladislava Vycpálka (O posledních věcech člověka s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem), Memento slovenského skladatele  Romana Bergera, a několikery variace – formu, ke které má Jan Klusák jako tvůrce sám velmi blízko: Schönbergovy Variace pro orchestr op.31, na které navazují Variace na paměť Aldouse Huxleyho Igora Stravinského a Brahmsovy Variace na téma Josepha Haydna; Idylu pro velký orchestr Antona Weberna – Im Sommerwind – budou hrát Berlínští filharmonikové s Pierrem Boulezem, pak uslyšíme dvě části z klavírní sonáty Jaroslava Ježka a na závěr Píseň o zemi Gustava Mahlera. Zkrátka takový nenásilný přehled toho, co zahýbalo dějinami hudby…. Vše s laskavým, znalým a občas úsměvným komentářem našeho hostitele.

Český rozhlas D - dur, sobota 15.září a neděle 16.září , 8:00 – 12:00 s reprízou po půlnoci