Nicolaus Harnoncourt - 10 let po jeho odchodu

Nicolaus Harnoncourt je známý svou specializací na hudbu barokního období, ale také na klasicistní a raně romantická díla. Mezi jeho zásadní projekty patří nahrávky Bacha a následně řady dalších skladatelů. A je samozřejmé, že i dílo Wolfganga Amadea Mozarta. V roce 2006, při oslavách 250. výročí jeho narození, pronesl Nikolaus Harnoncourt v Mozarteu v Salcburku drsně antikomerční projev. Zazněly v něm i slova: „Měli bychom se stydět..“, Je to skandální a ostuda“… A pak, když mluvil o okamžiku, kdy byl Amadé odhalen jako genius, pronesl: „Člověk si myslí, že stojí před rozkošným inteligentním malým dítětem, a zjistí, že je to krokodýl.“ Nicméně to hlavní o Mozartovi řekl slovy: „Pravý Mozart je nehmotný a nepochopitelný a je nemožné ho jakkoli hodnotit... Pochází z jiné planety. Žije jen skrze svou hudbu..."

Citovaný Harnoncourtův projev zveřejnil v dubnu 2009 na svém blogu americký dirigent, skladatel a violoncellista Kenneth Woods. A poznamenal, že bychom si ho měli přečíst. Harnoncourt, snad přitahován geniem loci, se usadil v polovině v městysu Sankt Georgen im Attrergau, který leží na břehu Attersee severovýchodně od Salcburku. A je tam i pohřben. Rok po jeho smrti byl v místě zahájen  festival "Mezinárodní dny Nikolause Harnoncourta" a 5. května 2017 slavnostně přejmenoval městys náměstí Svatého Jiří na „Nikolaus Harnoncourt Platz“.

Harnoncourt debutoval na Salcburskému festivalu až tři roky po smrti Herberta von Karajana. Ale už od roku 1972 vyučoval interpretační praxi a studium historických nástrojů na Univerzitě múzických umění Mozarteum v Salcburku Na festivalu v Salcburku pak dirigoval svůj Concentus musikus Wien a  Vídeňskou filharmonii. Jako dirigent spolupracoval 30 let Evropským komorním orchestrem, hostoval v Curyšské opeře, dirigoval Královský orchestr Concertgebow Amsterdam, spolupracoval se Sborem Arnolda Schoenberga, Tölzským chlapeckým sborem, Vídeňským chlapeckým sborem a sborem Chorus Viennensis.      

V roce 1985 založil festival v Grazu, kde prožil své mládí. Plným jménem Johann Nikolaus, hrabě z Fontaine a d'Harnoncourt-Unverzagt, se narodil v Berlíně a své jméno nese rodina podle vesnice  Harnoncourt v Belgii. Jeho matka, Ladislaja rozená hraběnka von Meran, Freiin von Brandhoven, byla pravnučkou habsburského arcivévody Jana, 13. dítěte císaře Leopolda II., což z Nikolause činí potomka císařů Svaté říše římské a dalších evropských královských rodin. Jeho otec, Eberhard, rozený de la Fontaine Graf d'Harnoncourt-Unverzagt, byl rakouský inženýr pracující v Berlíně. Dva roky po Nikolausově narození se narodil jeho bratr Philipp a v roce 1931 se rodina přestěhovala do štýrského hlavního města Grazu v Rakousku, kde se usadili ve svém rodovém sídle, paláci Meran. Dnes je tam také Univerzita hudby a múzických umění, kde působí Elisabeth von Magnus, dcera Nicolause a Alice Harnoncourtových. Vystudovala operní zpěv v oboru mezzosoprán, hrála jako sólistka na zobcovou flétnu v souboru Concentus Musicus Wien, pracovala jako moderátorka a hlasatelka rakouského rozhlasu ORF.

Město Graz mělo silné vazby na nacisty a tak mladý Nikolaus, který ministroval v tamní katedrále, neunikl povinnému členství v Hitlerjugend.

Na rozdíl od Karajana, pod jehož taktovkou hrál v mládí na violoncello ve Vídeňském symfonickém orchestru a vystřídal ho a Salcburském festivalu, o této etapě svého mládí otevřeně hovořil. Festival Styriarte se stal tvůrčím centrem    

pro mnoho projektů. Poprvé tam dirigoval Schumanna, Wagnerova i Verdiho, Offenbacha, Bizeta, Mozartovu operu Idomeneo. A také Gershwinovu ​​operu Porgy a Bess, senzační inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty a také Purcellovu Královnu víl.

Harnoncourt vybudoval svou dirigentskou pověst jako jeden ze zakladatelů hnutí za vzkříšení věrného zvuku staré hudby. Hledání pravdy věnoval svůj tvůrčí život, spolu s manželkou Alicí. Vzali v roce 1953 a téhož roku založili soubor Concentus Musicus Wien. Měli spolu čtyři děti, Elisabeth, Philipa, Franze a Eberharda, který zemřel v roce 1990 při autonehodě. Manželé Harnoncourtovi dali souboru plně k dispozici svůj hudební archiv a podle dirigentova přání stanul čele orchestru stanul triumvirát tvořený koncertním mistrem Erichem Höbarthem, houslistkou Andreou Bischof a hráčem na klávesové nástroje a dirigentovým asistentem Stefanem Gottfriedem.

Rodina Harnoncourtů vedle toho odkázala umělecký odkaz Nikolause Harnoncourta spolkové zemi Horní Rakousko k digitalizaci – s cílem jej zabezpečit, zpřístupnit po celém světě a vědecky zpracovat a v roce 2024 otevřela Soukromá univerzita Antona Brucknera, se sídlem na Alice-Harnoncourt-Platz 1 v Linci, Centrum Nikolause Harnoncourta v obci Sankt Georgen im Attergau.